Perfecitizen - Humanipulation

Očekávat od Perfecitizen cokoliv jiného než temné vize snad ani nelze. Texty na nové desce se koncepčně svírají kolem (dobrovolné) manipulace s lidskou myslí, jejího podvolení a stvoření onoho dokonalého občana, jehož si kapela vetkla do názvu. A dá se předpokládat, že bez bolesti na straně onoho předělávaného to rozhodně nebude.

A velice záhy tu bolest pocítí i sám posluchač. Doslova od prvních sekund formace nasazuje maximální intenzitu a tempo o vysokých otáčkách. A ani jedno nepolevuje prakticky po celou půlhodinovou stopáž. Drtivý tlak ještě zdůrazňují časté zlomy aranží a nečekané přeryvy v rytmice i v ostrém riffování. Výsledkem je schizofrenní nálož, která nedává příliš šancí k oddechu či úlevě. O to více pak překvapí drobná melodická pasáž, střídmě použitý ženský vokál či strojový rap v "Mental Obesity". Chaotický tlak ale přetrvává.

Tento nekompromisní chaos však jako celek dokonale dává smysl. Vzdáleně připomíná uvolněnost free jazzu, pod kterou taky dříme sevřený, na notu přesně šlapající systém. Jindy se na mysl dere progmetalová prokomponovanost či příležitostné djentové výlety.

Výrazným prvkem - jako z jiného žánrového světa - je basa Adriana Neriho. Ta do tlaku hudby postavené na kovových, strojových riffech a zběsilých bicích podstatnou měrou přidává na melodičnosti a uvolněnosti a stává se nosným prvkem zejména v krátkých, často mluvených intermezzech, která ostře tesaný monolit "Humanipulation" narušují drobnými, osvěžujícími prasklinkami příčetnosti.

"Humanipulation" není albem pro pohodový nedělní poslech. Nepřipraveného posluchače dovedně solidně pocuchat během první minuty. Není to však samoúčelné. Strojová přesnost, složitá rytmika a zvířecí vokál Jana Habra prokazují vysoký muzikantský kumšt, který čiší z každé noty, vše je navíc opodstatněné příběhovou linkou. Soudě podle Perfecitizen, budoucnost a proměna v nového člověka nebudou procházkou růžovým sadem.