Je z Jičína, kde to miluje a dělá tam spoustu věcí a žádnou z nich pořádně. Snaží se malovat obrazy, maluje v Malování, hraje na bicí a zpívá v kapele Two Eggs, One Bigger. Vytváří alternativní hudbu u sebe v pokoji a říká tomu Mantry a meditace. Občas přispěje básní na facebookovou stránku Poezie R170. Je jedním z pořadatelů jičínského festivalu Propadák, kde se svými kamarády dělá ve vojenském stanu „Stage na hovno” plnou alternativní muziky, ale i přednášek a dalších zajímavých věcí. Studuje na fildě v Hradci Králové, kde taky „občas pracuje” na baru v Bio Central a pořádá tam akustické koncerty a čtení, na které moc lidí nechodí. Jan Wilda aka Karikatura na hovno.
Idol z dětství?
Dinosaur Iguanodon. Vyznačoval se tím, že měl ostrý palce, který ostatním dinosaurům zarážel do krku. Běhal jsem shrbenej po zahradě na chatě s palcema nahoru a představoval si, že zabíjim býložravce i masožravce svýma vražednýma palcema. Dinosaury jsem miloval, ale to samozřejmě není nic neobvyklýho. Pak jsem měl taky dost rád různý postavy ze Star Wars, což v dnešní době říct nemůžu.
Idol z dospívání?
Bohužel většina norskejch blackmetalovejch interpretů. Vypadali asi nějak jako na obrázku, debilně. Snažil jsem se vypadat jako oni, ale neměl jsem dlouhý černý vlasy, takže jsem vypadal jako kretén, a taky jsem se tak choval. Házel jsem flašky s vodou do kostela, chodil jsem do lesa v zimě a tam jsem psal píčoviny o havranech, co seděj na pařezech, i když tam žádný nebyli, a nosil jsem obrácený kříže, který jsem si vyráběl z hřebíků, spojenejch dohromady. Občas nerozumim, a ani snad nevěřim lidem, kterejm tohle stylový šílenství vydrželo třeba do čtyřiceti. Black metal jako hudbu si občas pustím, ale předem si radši zjišťuju, jestli to není jen banda šašků hrajících si na démony.
Současný idol?
Tak to fakt nevím. Hodil jsem si kostkou a zjistil jsem, že Aštar Šeran a Jiří Sovák (jedna a tatáž bytost).
Idol stáří?
Normálně bych řekl Kemr, nebo zase Sovák, ale tipuju, že to spíš bude někdo mladej. Mohl by to být druhý příchod Krista, ale toho se asi nedožiju. Jeho identitu v tuhle chvíli nemůžu znát. Namaloval jsem teda random mladýho člověka s červenejma vlasama.
Co je to Two Eggs, One Bigger?
Kapela, ve který hraju na bicí a zpívám. Jsme čtyři a jsme z Jičína. Australan Stephen na kytaře, basák Berňáček a kytarista, kterej bude schopnej na konci života hrát na jakýkoliv hudební nástroj, Anežka Tomáš. Hrajeme nejspíš něco podobnýho garáži a zvláštnímu punku. Nedávno jsme vydali naše první album It Really is Fucking Massive. Najdete ho na bandcampu.
Co se děje v Jičíně?
V Jičíně se děje spousta věcí. Jedna z hlavních kulturních akcí, se kterou pomáhám, je Propadák. Multižánrový festival v rokli na jičínské Čeřovce, na místě bývalého přírodního amfiteátru. Jsou tu koncerty, divadla, čtení, výstavy, čajovna, atd. Festival má dvě stage. Jednu hlavní, tam najdete kapely od dechovky po zpocenej rock’n’roll a hardcore, a pak je tam druhá ve vojenském stanu, které se příznačně říká Stage na hovno. Tam najdete skoro neprostupnou kouřovou clonu z cigaret, horko, smrad zpocenejch lidí, a kromě čtení a třeba loutkovýho divadla, taky kapely víc „podzemního“ ražení. Stage na hovno je moje hlavní starost. Děláme ji společně s Berňáčkem a Anežkou Tomášem. Má celkem úspěch. Propadák se koná většinou v červnu.
V září se pak můžeme těšit na už desátej ročník Řáholec Jamu, kterej se děje v lese v Robousích, což je vesnice hned u Jičína. Je to kouzelný místo, kde se mezi stromy jako divný pravěký mohyly tyčej vysoký hroudy hlíny, na kterejch týpci skáčou na BMX kolech, na což jsem nikdy neměl koule. Je tam spoustu super lidí, nějaký soutěže, točený pivo, malinovka… Pak se všichni přesunou do hospody ve vesnici, kde se doničej během koncertu kapel v sále. Mám to moc rád.
Asi bych měl ještě určitě zmínit vedlejší program Jičína města pohádky - Jinčíčin. Skupina mladejch lidí se snaží poskytnout během posledních let nejvíc upadajícího festivalu pro děti v jezuitský koleji a dalších zapomenutých místech ve městě skvělou alternativu k tý hlavní nudě. Vlastně mi až teď dochází, že jsme tam v Jezuitský koleji odehráli svůj první „koncert“ s Vejcema. Bylo to fakt příšerný. Měli jsme v tý době asi tři songy a pak se to zvrhlo v jakejsi noise s divnou recitací random vět.
Co by se podle tebe mohlo a mělo dít v Jičíně?
Chtělo by to všechno víc nakopnout. Hlavní oblastí toho nakopávání je samozřejmě ta kulturní, o kterou se asi nejvíc zajímám. Není tu v centru města moc prostorů, kde by se daly pořádat koncerty, výstavy i mimo letní měsíce a tak tu přestávají vznikat nový, svěží kapely, což samozřejmě není jen můj názor. Jsem ale optimista, takže doufám, že se tenhle stav změní k lepšímu, a budu se snažit s tím něco dělat. Jičín je super město, který si zaslouží být v každým ročním období živý a i lidé na radnici jsou zatím s poměrně velkou účastí lidí například na Propadáku spokojeni, takže doufám, že se v budoucnu věci budou hýbat tím správným směrem.
Miluju všechny jeho klipy, ale tenhle je pro mě ♥♥♥♥♥.
Mac DeMarco - pornokytarista. Miluju ty barvy. Miluju Viceroy cigarety. Jemu už prej nechutnaj. Nevim proč.
Pamatuju si, jak mi někdo při tomhle songu v Praze ve Futuru málem vyrazil loktem oko z hlavy ♥.
Spolu s Lupine Dominus je tohle můj nejoblíbenější klip od Thee Oh Sees. Evokuje ve mě dětský hry v lese nad Jičínem, kde jsme se mlátili větvema a kamarád byl král v nedobytný věži Milohlídka.
Dneska už mrtvá kapela ze San Franciska a song z jejich nejlepšího alba Safari.
Jay Reatard byl neobyčejnej blázen, génius a dickhead v jedný osobě. See/Saw neni úplně můj nejoblíbenější song, ale miluju tu pravěkou atmosféru v klipu.
Nikdy nezapomenu na to, když jsem tohle viděl poprvé. Tak nepříjemnej a fascinující pocit ve mně nikdy nevytvořil žádnej horor, nebo rádoby zamaštěnej deathmetalovej klip.
Ty Segall se poslední deskou zase přiblížil k tomu, co dělal dřív, což je super. Tenhle klip je z alba Manipulator, který mám moc rád. Pouštim ho ale v práci tak často, že už to lidi sere.
