Prouzou, jejíž první dvě řadovky se také nedávno dočkaly nového vydání) domácí kytarové scény z periferie představili svou třetí desku "Hexe" v roce 1994. Album zrodilo pár koncertních stálic, získalo v průběhu let takřka kultovní status, ovšem s jeho fyzickou dostupností to bylo poněkud horší. Respektive špatné. Deska prostě nebyla. Nakonec se ale dobré dílo podařilo a třicet let od vydání si lze "Hexe" znovu pořídit digitálně, na CD i vinylu - tedy v podobě, jakou si nahrávka s tímto statusem zaslouží.
"Hexe" uzavírá pomyslnou gotickou trilogii kapely. Německy pojmenované studiovky "Freiwaldau", "Nebel" (obě 1992) a o dva roky později vzniklá "Hexe" totiž ukazují Priessnitz jako temné, až gotické romantiky. Syrové, nasáklé atmosférou Sudet, hustých lesů, hor a obsazené podivnými figurkami mimo společnost. Od "Seance" (1996) ustupuje temnota melancholii a syrovost posmutnělé poezii. Jistě, vývoj to je přirozený a logický a lze jej vystopovat už na této kolekci, viz třeba skladba "Wolfi" nebo hitové "Rybičky".
Dominantní nálady titulu se ale noří do romantizované temnoty a není vůbec od věci tuto formaci stavět vedle domácích legend žánru XIII. století. Svět Priessnitz nicméně skrývá méně pohádkovosti a více rozervanosti. Jakkoliv tu najdeme nadpřirozené motivy, respektive figury - vlkodlaka nebo čarodějku v titulní písni -, celkově působí civilněji a spíše akcentují vnitřní smutek a melancholii.
Vypravěče "Hlavou dolů", "Nenasytné",... číst dále
Prouzou, jejíž první dvě řadovky se také nedávno dočkaly nového vydání) domácí kytarové scény z periferie představili svou třetí desku "Hexe" v roce 1994. Album zrodilo pár koncertních stálic, získalo v průběhu let takřka kultovní status, ovšem s jeho fyzickou dostupností to bylo poněkud horší. Respektive špatné. Deska prostě nebyla. Nakonec se ale dobré dílo podařilo a třicet let od vydání si lze "Hexe" znovu pořídit digitálně, na CD i vinylu - tedy v podobě, jakou si nahrávka s tímto statusem zaslouží.
"Hexe" uzavírá pomyslnou gotickou trilogii kapely. Německy pojmenované studiovky "Freiwaldau", "Nebel" (obě 1992) a o dva roky později vzniklá "Hexe" totiž ukazují Priessnitz jako temné, až gotické romantiky. Syrové, nasáklé atmosférou Sudet, hustých lesů, hor a obsazené podivnými figurkami mimo společnost. Od "Seance" (1996) ustupuje temnota melancholii a syrovost posmutnělé poezii. Jistě, vývoj to je přirozený a logický a lze jej vystopovat už na této kolekci, viz třeba skladba "Wolfi" nebo hitové "Rybičky".
Dominantní nálady titulu se ale noří do romantizované temnoty a není vůbec od věci tuto formaci stavět vedle domácích legend žánru XIII. století. Svět Priessnitz nicméně skrývá méně pohádkovosti a více rozervanosti. Jakkoliv tu najdeme nadpřirozené motivy, respektive figury - vlkodlaka nebo čarodějku v titulní písni -, celkově působí civilněji a spíše akcentují vnitřní smutek a melancholii.
Vypravěče "Hlavou dolů", "Nenasytné", "Jeremiáše" nebo nadčasovým riffem nesené "Tanečnice" svírají nejistota a pochyby. Na svět se divá s jakýmsi chladným, vyděděneckým odstupem. A Jaromír Švejdík tyhle příběhy podává přesně s tou ideální dávkou nezúčastněné nonšalance, jež místy hraničí až s nesrozumitelností - ještě že vinylová reedice nezapomněla v graficky updatovaném obalu na texty.
Hudebně se na "Hexe" potkává punková neurvalost s gotickou poetičností - taková "Nenasytná" by se svými kytarovými linkami neztratila na žádné desce žánrových klasiků Fields Of The Nephilim. Nový remaster Adama Karlíka původní nahrávky z ostravského studia Citron slyšitelně provzdušnil, nepřipravil je ale o typickou sevřenost nebo zavřenost, která zvuk halí do jaksi podzemní atmosféry. Ta se ke stylu raných Priessnitz skvěle hodí.
Reedice "Hexe" patří k doslova vymodleným titulům. Dlouhé čekání se ale vyplatilo. Citlivý remastering album oprášil, nechal ho nadechnout a připravil k dalšímu životu. Obsahuje totiž dosti nadčasovou rockovou muziku a texty, které zůstávají emociálně platné i po třiceti letech.]]>
86.49%
75.71%
Komentáře