Robyn - Honey

"Kde jsou euforické hymny na způsob 'Dancing On My Own', 'Hang With Me' nebo 'Call Your Gilfriend'?" zeptají se nejspíš s lehkou hořkostí na jazyku všichni milovníci předchozího desítkového opusu jménem "Body Talk". První singl "Missing U" sice naznačoval, že se jich dočkáme i na "Honey", ale jako správný chameleon nás Robyn mistrně mátla. Na novince převlékla kůži a její taneční smutnění je tentokrát o poznání jemnější a na první dobrou pro posluchače hůře uchopitelné.

Švédská popová modla, která příští rok oslaví čtyřicetiny, se zase jednou rozhodla, že si s fanoušky pohraje jako Robyn s myší. Máte na výběr - můžete nad tou devítkou tanečních ukolébavek zlomit hůl a znovu si do uší strčit staré dobré nadčasové fláky. Anebo jim dát šanci. Znovu a znovu. A ony se vám nakonec za vaši zvídavost odmění. Med zkrátka slíznou jen ti nejtrpělivější.

Jen málokdo se bude divit tomu, že alfou a omegou většiny skladeb je léčba zpěvaččina zlomeného srdce. Album začala psát ve spolupráci se svým tradičním parťákem Klasem Ählundem a nově i s Josephem Mountem z Metronomy v návaznosti na dvě bolestivé události - skon blízkého spolupracovníka a přítele Christiana Falka a rozchod. Také proto můžeme úvodní "Missing U" chápat dvěma různými způsoby - jedna verze výkladu říká, že zosobňuje smutek z promarněné lásky, druhá v ní vidí zármutek ze smrti. V každém případě je zde hmatatelný stesk po milované osobě.

A ten se line i dalšími songy. Zajímavostí je, že Robyn tentokrát skladby seřadila chronologicky v pořadí, v jakém vznikly. Hned jako druhé se tedy dočkáme "Human Being", písně, ke které jí inspirovala futuristická vize, v níž světu vládne umělá inteligence. Písně, kterou pocit lidské samoty a opuštění prosakuje skrz naskrz. "Ulice jsou tak chladné, zůstaň v mém náručí, tancuj se mnou." Syntezátory jemně pulsují, Švédka něžně recituje a zlehka si prozpěvuje a sem tam zaslechneme robotickou ozvěnu. Hořkosladká melancholie vás pohltí.

Úplně jinou tvář nostalgie ukazuje "Because It's In The Music". Sofistikovaná retro diskotéková óda je vzpomínkou na dobu, kdy milenci tančí na parketu a hraje jejich song. Vždyť každý přece potřebuje svůj životní soundtrack. Cesta do hlubin klubové taneční hudby vás čeká i v dalších dvou písničkách, které jsou tak trochu propojeny. Úpěnlivá prosba "Baby Forgive Me" totiž plynule přechází v "Send To Robin Immediately". V ní severská umělkyně překvapí naléhavostí. "Pokud máš někoho rád, dej mu svou lásku dnes. Vím, že nemáš co ztratit, není času nazbyt."

Tímto poselstvím se deska tak trochu láme. Druhá polovina totiž daleko víc pracuje s chtíčem, smyslností a vášní. Důkazem budit titulní skladba s procítěným "Dole v hlubinách je med sladší", ale i předposlední "Beach2k20" tepající v tropických rytmech a opakujících se smyčkách. Klasická Robynina podivnost, na každém albu musí nějakou takovou mít.

Pořekadlo "To nejlepší na konec" u "Honey" platí do puntíku. Ta deska totiž po všech hloubavých kompozicích bezpodmínečně potřebovala něco jako "Ever Again". Rozjasněnou popovou chuťovku s r'n'b ozvěnami a refrénem, na který si můžete luskat prsty. Tak trochu ve stylu Prince. "Už nikdy nebudu mít zlomené srdce," tvrdí v ní Robyn. A stejně jako my dobře ví, že bude. Ovšem takový optimismus a nadhled jí zatraceně sluší.

Kdo se třásl na další "Body Talk", možná ho "Honey" zklame. Ovšem i kdyby Robyn chtěla, nejspíš se její kreativní umělecká duše ani neumí nechat svázat otěžemi očekávání. Pravidla hry tady opět určuje jen ona sama. A když na ně přistoupíte, znovu vám nezbude nic jiného, než se před její výjimečností poklonit.