Svein Berge a Torbjørn Brundtland se stihli na "The Inevitable End" tak nějak až tajuplně rozloučit a pak několik let ohledně toho, co bude dál, spíše mlžili. Pak do světa začali vypouštět jednotlivé tracky v módu ztraceného materiálu, posléze je souhrnně vydali na kompilaci "Lost Tapes". Toto jakési ohlédnutí zpět jim dalo prostor zamyslet se, kam svou značku Röyksopp vlastně posunout.
Výsledkem tohoto úsilí se stal trojdílný opus "Profound Mysteries". Na zmíněné odloučení nepřímo navazuje, ale přináší i nějaké ty změny. Tou hlavní je kompletní vizuální zpracování (možná jim byla inspirací práce Maxe Coopera a jeho velmi povedená loňská deska "Unspoken Words"). A proměnila se i hudba.
Na počátku příprav bylo zevrubné zkoumání tvůrčích odkazů, jejich dekonstrukce a opětovné sestavení vlastního zvukového designu. Svein a Torbjørn za tímto účelem oslovili široké spektrum lidí s prosbou o pomoc ve studiu i v oné vizuální rovině. Každé pokračování zastřešili jinými prvky a celistvým vyzněním.
Jednička "Profound Mysteries" byla tak trochu probouzením a určitou připomínkou "The Inevitable End". Možná obsahovala i něco z materiálu, který muzikanti nestihli zařadit na "Lost Tapes". Dvojka (krátký pohled níže v infoboxu) byla historickým exkurzem zkoumajícím vlastní tvorbu.
Zatím poslední a pravděpodobně i finální část se zaměřuje na budování členitých forem a struktur melodií. V podobných rovinách se nesla i druhá řadovka "The... číst dále
Svein Berge a Torbjørn Brundtland se stihli na "The Inevitable End" tak nějak až tajuplně rozloučit a pak několik let ohledně toho, co bude dál, spíše mlžili. Pak do světa začali vypouštět jednotlivé tracky v módu ztraceného materiálu, posléze je souhrnně vydali na kompilaci "Lost Tapes". Toto jakési ohlédnutí zpět jim dalo prostor zamyslet se, kam svou značku Röyksopp vlastně posunout.
Výsledkem tohoto úsilí se stal trojdílný opus "Profound Mysteries". Na zmíněné odloučení nepřímo navazuje, ale přináší i nějaké ty změny. Tou hlavní je kompletní vizuální zpracování (možná jim byla inspirací práce Maxe Coopera a jeho velmi povedená loňská deska "Unspoken Words"). A proměnila se i hudba.
Na počátku příprav bylo zevrubné zkoumání tvůrčích odkazů, jejich dekonstrukce a opětovné sestavení vlastního zvukového designu. Svein a Torbjørn za tímto účelem oslovili široké spektrum lidí s prosbou o pomoc ve studiu i v oné vizuální rovině. Každé pokračování zastřešili jinými prvky a celistvým vyzněním.
Jednička "Profound Mysteries" byla tak trochu probouzením a určitou připomínkou "The Inevitable End". Možná obsahovala i něco z materiálu, který muzikanti nestihli zařadit na "Lost Tapes". Dvojka (krátký pohled níže v infoboxu) byla historickým exkurzem zkoumajícím vlastní tvorbu.
Zatím poslední a pravděpodobně i finální část se zaměřuje na budování členitých forem a struktur melodií. V podobných rovinách se nesla i druhá řadovka "The Understanding" (po těch letech se možná ukazuje, že po vybroušeném debutu v pár momentech přece jen selhává). Avšak Röyksopp, poučeni a obohaceni o nové poznatky, si toto vše u "Profound Mysteries III" patřičně ohraničili. Díky tomu vznikla přístupná a svěží kolekce plná důmyslného electropopu s přesahem. Navíc přesně v intencích, které od těchto Norů můžeme očekávat.
Hned úvodní, lehce rozechvělá "So Ambiguous" tuto členitou hru rozehrává na výtečnou, napomáhá tomu i skvělý vokál, jímž přispěl Jamie Irrepressible. Ještě lépe dopadl duet se Susanne Sundfør "Stay Awhile", který v mnohém připomíná dávné uhrančivé spojení Petera Gabriela s Kate Bush v "Don't Give Up", jen v soudobém pojetí.
Nechybí ani tajemná Alison Goldfrapp. Její příspěvek v "The Night" hravě překoná hybnou "Impossible" z jedničky. Do ambientu zahalená "Lights Out" (s hlasem Pixx) je zachmuřeným zamyšlením, po němž přichází dominantní "Speed King". V ní dvojice Berge & Brundtland nechává beat unášet na vlnách sférických klávesových ploch.
Vedle ambientu a hodně zakódovaných odkazů k housové scéně tu je patrný základ vystavěný na synthpopu, klávesových ornamentech a pečlivé práci s detaily. "Profound Mysteries III" tak v pomyslném oblouku posouvá to, co její nejmladší sestřička jen započala a ponechala v náznacích. Vše dokončuje a uzavírá.
Vrcholy jsou i "The Next Day" (Jamie Irrepressible podruhé) nebo "Just Wanted To Know" (Astrid S), která své karty poodhaluje postupně, až s dalšími poslechy. Jediným přešlapem se může zdát poněkud repetitivní "Feel It".
Profound Mysteries II
Druhý díl "Profound Mysteries" s časovým odstupem vyznívá jako asi nejslabší mezičlánek. Autorská dvojice zde odkazuje na své počátky a debut "Melody A.M.". Přiznává inspiraci mnohými subžánry elektronické hudby včetně devadesátek (zejména ráce s beaty). Vedle sebe jsou tu tak připomínky raných Kraftwerk, rave hnutí v britských klubech zmíněných 90. let, ale i důmyslná melodika, s níž pracuje třeba Martin Gore z Depeche Mode.
První polovina kolekce s "Let's Get It Right" (s hostující Astrid S) a podmanivou "Oh, Lover" s nezaměnitelnou
Susanne Sundfør patří k jejím pevným pilířům. Druhý dech pak nabírá v samotném závěru: až neoklasicky znějící "Remembering The Departed" připravuje půdu dvojici skladeb "Tell Him" (poutavý text sepsala opět Susanne) a "Some Resolve".
Hodnocení: 7/10
"Profound Mysteries" postupně doputovaly do svého finálního bodu. Tohoto rozmáchlého projektu se Röyksopp rozhodně nezalekli - jsou ve skvělé formě a dokazují, že umějí tvořit vyvážená díla. Každá z částí této pestré mozaiky má svůj ucelený zvukový obraz a je čistě na posluchači, které dá přednost.
P. S.: Otázkou zůstává, jaká další překvapení tito pánové chystají. Jedinou jistotou je pro tuto chvíli chystaná tour. A tak tedy 22. února na značkách v pražském Foru Karlín!
Komentáře