Zpěvačka Sahra Halgan je bez nadsázky mluvčím své země. Somaliland jako stát na mapách nenajdeme, protože oficiálně je stále součástí Somálska, i když to jako politický útvar de facto přestalo existovat. V roce 1991, tedy hned na počátku somálských občanských válek, vyhlásil Somaliland jednostranně nezávislost a přestože dodnes nedosáhl mezinárodního uznání, má k němu ze všech státečků, které po pádu centrální vlády vznikly, díky své relativní stabilitě nejblíže. Jedním z hlasů, které se na problém samostatnosti Somalilandu snaží upozornit, je i hlas Sahry Halgan. Jeho majitelka si získala proslulost i srdce svých krajanů v první bojové linii jako zpěvačka i ošetřovatelka. Tehdy také získala své přízvisko Halgan (Bojovnice) a i když byla nucena v roce 1992 z vlasti odejít, i v exilu zůstává zapálenou propagátorkou myšlenky nezávislosti Somalilandu.
Před vložením stejnojmenného cédéčka do přehrávače ale nemusíme mít obavy, že na nás vybafne nějaká zarputilá agitace. Sahra se nám pouze snaží představit hudební tvář své domoviny prostřednictvím úprav tradičních písní. Jejich obsahem může být samozřejmě i hrdé vlastenectví, ale stejně tak láska nebo válečné útrapy, témata srozumitelná všude na světě. O instrumentální doprovod i aranžmá se postaral Peter Solo, západoafrický muzikant, který na desce hraje na kytaru, perkuse i tradiční strunný nástroj kibéou z jeho domovského Toga. Díky němu tu dochází k nenásilnému... číst dále
Zpěvačka Sahra Halgan je bez nadsázky mluvčím své země. Somaliland jako stát na mapách nenajdeme, protože oficiálně je stále součástí Somálska, i když to jako politický útvar de facto přestalo existovat. V roce 1991, tedy hned na počátku somálských občanských válek, vyhlásil Somaliland jednostranně nezávislost a přestože dodnes nedosáhl mezinárodního uznání, má k němu ze všech státečků, které po pádu centrální vlády vznikly, díky své relativní stabilitě nejblíže. Jedním z hlasů, které se na problém samostatnosti Somalilandu snaží upozornit, je i hlas Sahry Halgan. Jeho majitelka si získala proslulost i srdce svých krajanů v první bojové linii jako zpěvačka i ošetřovatelka. Tehdy také získala své přízvisko Halgan (Bojovnice) a i když byla nucena v roce 1992 z vlasti odejít, i v exilu zůstává zapálenou propagátorkou myšlenky nezávislosti Somalilandu.
Před vložením stejnojmenného cédéčka do přehrávače ale nemusíme mít obavy, že na nás vybafne nějaká zarputilá agitace. Sahra se nám pouze snaží představit hudební tvář své domoviny prostřednictvím úprav tradičních písní. Jejich obsahem může být samozřejmě i hrdé vlastenectví, ale stejně tak láska nebo válečné útrapy, témata srozumitelná všude na světě. O instrumentální doprovod i aranžmá se postaral Peter Solo, západoafrický muzikant, který na desce hraje na kytaru, perkuse i tradiční strunný nástroj kibéou z jeho domovského Toga. Díky němu tu dochází k nenásilnému prolínání původních somalilandských nápěvů se západoafrickou rytmikou a díky bohatému využití kytary i s evropským nástrojovým pojetím. Není to ale žádný divoký crossover, aranže jsou střídmé a neokázalé, modernizace výjimečná (zboosterovaná kytara v písni Deeq) a nenápadná.
Některé skladby ponechali Sahra a Peter téměř na kost oholené: úvodní Nabad je zpívaná a capella, v dalších (Botor, Ahaa, Ahaa, Ahaa, Matis, Qaraami) stačí jako doprovod perkuse, tleskání nebo mužský vokál. Vedle toho ovšem stojí i písně instrumentálně bohatší a našincovu uchu přístupnější. V případě takové Hadagan či Teeri můžeme dokonce směle mluvit o hitovém potenciálu. Různorodost je tudíž i při skromném nástrojovém obsazení zajištěna, přesto mám dojem, že mohla být produkce alba (Robert Caro) vyhraněnější. Ať už směrem k modernějšímu nebo autentičtějšímu zvuku, v obou případech si dovedu představit odvážnější koncepci, která by úpravám písní přidala na vzruchu i jedinečnosti. Nic z toho ovšem nechybí samotnému zpěvu Sahry Halgan, který s jistotou i vřelostí projíždí ostrými intonačními zákrutami s charakteristickými prolamovanými tóny. Do něj se soustředí krása i naléhavost přítomných skladeb.
Sahra Halgan má v poselství, které chce svou hudbou předávat, jasno a to jí dodává sílu i vytrvalost. Jejím úkolem je upozorňovat na to, že jedna malá země by ráda povstala z trosek zbídačelého Somálska a pokusila se překonat postkoloniální africká traumata s vlastní identitou, kterou už neurčují hranice uměle narýsované bývalými mocnostmi. Její zbraní je hudba a ta může být proti hradbám lhostejnosti účinným beranidlem. Přejme Sahře Bojovnici úspěch.
90.00%
Komentáře