„To je poprvé, co tohle musím udělat v roce 2012,“ postěžoval si nedávno na svém Twitter účtu přední komiksový autor Warren Ellis. „Nejsem ten Warren Ellis, který hraje na housle a spolupracuje s Nickem Cavem, takže mě možná sledujete omylem. Už jsem na to téma slyšel úplně všechny vtipy – a ano, je mi jasné, že se ho taky ptají na moje knížky.“
Dva stejnojmenní vousáči z takřka opačných konců planety toho věru moc společného nemají, ale Menton J. Matthews III. (zvaný také Menton³), jehož aktivitám se budeme věnovat, působí, jako by snad byl produktem nějakého faustovského experimentu s cílem zkřížit oba jmenovce.
S duem Ellisů sdílí vizáž zarostlého pološíleného poustevníka, kvůli níž mu při odbavovací prohlídce na letišti preventivně vylijí všechny šampóny. Stejně jako Warren Brit má blízko ke světu komiksů – vytvořil řadu obálek zejména pro nakladatelství IDW, třeba k minisériím „Silent Hill: Past Life“ či „H.P. Lovecraft's The Dunwich Horror“ – a s Warrenem Australanem jej pojí vášeň pro smyčcové nástroje a hudbu obecně.
Celou škálu svých uměleckých dovedností pak Menton zužitkoval při tvorbě svého nejmladšího „dítka“ zvoucího se „Monocyte“, čtyřdílné komiksové série, kterou napsal (ve spolupráci s Kasrou Ghanbárím), ilustroval a doplnil adekvátním soundtrackem pod hlavičkou svého hudebního projektu Saltillo. Jak dopadnul komiks samotný, to se na těchto řádcích bohužel nedočtete – jednak proto, že... číst dále
„To je poprvé, co tohle musím udělat v roce 2012,“ postěžoval si nedávno na svém Twitter účtu přední komiksový autor Warren Ellis. „Nejsem ten Warren Ellis, který hraje na housle a spolupracuje s Nickem Cavem, takže mě možná sledujete omylem. Už jsem na to téma slyšel úplně všechny vtipy – a ano, je mi jasné, že se ho taky ptají na moje knížky.“
Dva stejnojmenní vousáči z takřka opačných konců planety toho věru moc společného nemají, ale Menton J. Matthews III. (zvaný také Menton³), jehož aktivitám se budeme věnovat, působí, jako by snad byl produktem nějakého faustovského experimentu s cílem zkřížit oba jmenovce.
S duem Ellisů sdílí vizáž zarostlého pološíleného poustevníka, kvůli níž mu při odbavovací prohlídce na letišti preventivně vylijí všechny šampóny. Stejně jako Warren Brit má blízko ke světu komiksů – vytvořil řadu obálek zejména pro nakladatelství IDW, třeba k minisériím „Silent Hill: Past Life“ či „H.P. Lovecraft's The Dunwich Horror“ – a s Warrenem Australanem jej pojí vášeň pro smyčcové nástroje a hudbu obecně.
Celou škálu svých uměleckých dovedností pak Menton zužitkoval při tvorbě svého nejmladšího „dítka“ zvoucího se „Monocyte“, čtyřdílné komiksové série, kterou napsal (ve spolupráci s Kasrou Ghanbárím), ilustroval a doplnil adekvátním soundtrackem pod hlavičkou svého hudebního projektu Saltillo. Jak dopadnul komiks samotný, to se na těchto řádcích bohužel nedočtete – jednak proto, že jsem jej dosud neměl šanci přečíst, a pak také proto, že v říši komiksů nejsem žádným světoběžníkem a na cesty z bezpečí Třeskoprsk se vydávám pouze sporadicky. Zájemci si však mohou prolistovat ukázky.
Menton se na elektronické scéně pod hlavičkou Saltillo blýsknul již svým debutovým albem „Ganglion“ z roku 2006, které zaujalo nenásilným, leč působivým propojením nástrojů klasické hudby s beaty, samply a útržky vokálu či mluveného slova. Nuže, pro ty, kteří celá léta čekali, až Menton³ vyseká smyčcem z křišťálu následovníka, mám příjemnou zprávu – všechny trademarkové prvky, jež činily „Ganglion“ tak přitažlivým, zůstaly přítomny.
„Monocyte“ je opět temná jak postranní uličky Gothamu, ale rozhodně nezní chladně a odosobněně. Symbióza organického a robotického zde stejně jako v případě debutu funguje takřka dokonale – do soukolí lomozících beatů vás vábí vokální smyčka a popostrkují Krakenova chapadla melodických linek vytvářených houslemi, violou, cellem či klavírem.
A že je sakramentsky snadné nechat se vtáhnout! Menton³ posluchače nešetří a vytváří natolik intenzivní a monumentální sound, až to místy působí jako záměrná hyperbola. Uslyšíte-li na albu triphopové beaty, mají takovou razanci, až si člověk říká, jestli by je náhodou nechtěli používat na testování mostních konstrukcí. A smyčce – když se ozvou smyčcové nástroje, nekloužou jen tak neškodně po povrchu jako leckterá neoklasika, ale cítíte trhání strun, praskající dřevo a spálenou kůži. Napadá mě ilustrativní příměr mezi dvěma deskami, jejichž fúzí by mohlo vzniknout něco rámcově podobného – to kdyby breakcorem pokřivenou páteř „Rossz csillag alatt született“ od Venetian Snares rovnali soustředěnou masáží do alespoň přibližně dvojesovitého tvaru Portishead, tak jak to předvedli na magicky temném a hořkosladce svůdném živáku z New Yorku.
Vydává-li umělec následovníka své úspěšné debutové desky takřka znenadání a po šesti letech, stěží se vyhne srovnávání, při kterém se ukáže dost možná jediné slabé místo „Monocyte“ – je snad až příliš podobná svému předchůdci jak z hlediska celkového vyznění, tak jednotlivých (ovšem stále výborně fungujících) skladatelských postupů. On je to vlastně veliký úspěch, navázat na tak vynikající desku, jakou byl „Ganglion“ a natočit materiál, který nikterak nezaostává a dokonce naplňuje často velmi vyšponovaná očekávání. Jen to prvotní okouzlení a nadšení se pohříchu nechce dostavit. Do novinky Saltillo se zkrátka můžete zamilovat, jen když se jedná o vaše první setkání, v opačném případě ji nejspíše oceníte jako „skvěle odvedenou práci“. Na druhou stranu si nemyslím, že byste po muzikantovi mohli chtít o mnoho víc. Až budete Mentonovi tleskat, tleskejte nahlas!
recenzi poskytnul hudební server Aardvark
Komentáře