Jedinečný přístup kapely a vytřeštěné pohledy z publika, to byl první koncert kapely WWW, zážitek, který se už neopakoval. Vydání šuplíkových beatů jednoho z nejoriginálnějších českých producentů lze chápat jako konec jedné éry. Ale nejen proto, že po poslechu Sifonovy první sólovky budete jen těžko hledat odpověď na otázku, kam se její autor bude ubírat, ale také proto, že celá scéna je i díky jeho experimentům zase o kus dál.
Při ohlášení desky mě jako první napadly dvě věci. Za prvé: deska se jen těžko může vzdálit typické sifonovské estetice. A za druhé: dostat pouze instrumentální verzi WWW by nebyl dostatečný důvod, proč šuplíky otevírat. Ostruhy nesourodých očekávání byly nakonec zabroušeny materiálem, který je měrou věrný Sifonově zvuku a zároveň dokáže přesáhnout rámec jeho domovské kapely. Temná, ale místy i hravá elektronika netrácí nic ze své naléhavosti a nepopírá ani inspiraci jinými oblastmi elektroniky. To platí například o Coming After You, kdy přímočarý rytmus na jednu stranu připomene taneční horečku páteční noci, ale kvůli všudypřítomnému neklidu se možná raději několikrát ohlédnete, jestli vám někdo nedýchá na záda. Neklid, nervozita, temnota a preciznost jsou slova, která stačí k definici toho, co vás čeká, ať už se chcete procházet městem nebo, meditovat.
Už pohled na názvy skladeb ukazuje, že velkolepost desce neschází. Díky absenci vokálů má větší prostor práce s motivy,, příběhy a pocity... číst dále
Jedinečný přístup kapely a vytřeštěné pohledy z publika, to byl první koncert kapely WWW, zážitek, který se už neopakoval. Vydání šuplíkových beatů jednoho z nejoriginálnějších českých producentů lze chápat jako konec jedné éry. Ale nejen proto, že po poslechu Sifonovy první sólovky budete jen těžko hledat odpověď na otázku, kam se její autor bude ubírat, ale také proto, že celá scéna je i díky jeho experimentům zase o kus dál.
Při ohlášení desky mě jako první napadly dvě věci. Za prvé: deska se jen těžko může vzdálit typické sifonovské estetice. A za druhé: dostat pouze instrumentální verzi WWW by nebyl dostatečný důvod, proč šuplíky otevírat. Ostruhy nesourodých očekávání byly nakonec zabroušeny materiálem, který je měrou věrný Sifonově zvuku a zároveň dokáže přesáhnout rámec jeho domovské kapely. Temná, ale místy i hravá elektronika netrácí nic ze své naléhavosti a nepopírá ani inspiraci jinými oblastmi elektroniky. To platí například o Coming After You, kdy přímočarý rytmus na jednu stranu připomene taneční horečku páteční noci, ale kvůli všudypřítomnému neklidu se možná raději několikrát ohlédnete, jestli vám někdo nedýchá na záda. Neklid, nervozita, temnota a preciznost jsou slova, která stačí k definici toho, co vás čeká, ať už se chcete procházet městem nebo, meditovat.
Už pohled na názvy skladeb ukazuje, že velkolepost desce neschází. Díky absenci vokálů má větší prostor práce s motivy,, příběhy a pocity působí jako hlavní spojnice jednotlivých skladeb a nosný trám celé stavby. Syntezátorová beatová anorganika je poskládána do organicky pulzujících struktur. Pronikání či zavinování neživého do živého asociuje prorůstání džungle do doby přetvářející dědictví průmyslového věku, ale díky nevyslovenosti působí o řád přirozeněji, než jak jej známe z Vladimírova Idiota. Liány zalité v betonu, cirkulárka při rituálním zpěvu rodového shromáždění, pravidelný rytmus srdečních pump v konfrontaci s přesnými řezy chirurgických nástrojů.
Sifonova hudba snad nikdy neumožňovala definici poukazem k žánrovým škatulkám nebo uměleckým inspiracím. Definovat ji mimo akt poslechu bylo vždy jako balit nepravidelně tvarovaný dárek pod vánoční stromeček. Při použití sebepřesněji střiženého balicího papíru vyleze zmetek, který navenek spíše odradí. A tak nezbude, než jej dát do tašky, která se hodí na vše. V tomto případě je to spojení experimentální elektronika. Deska se do něj vejde celá, ale zároveň příliš neprozradí.
Slovo experiment je tentokrát nutné dát do uvozovek hlavně proto, že Sifonův producentský rukopis je už léty prověřený a příliš daleko za hranice známého se nevydává. U šuplíkových desek nelze očekávat velká překvapení, ale materiál nakonec přeci jen trpí důvěrnou obeznámeností s některými postupy, jimž schází moment překvapení. A přestože se zde pečlivý poslech vyplatí, ke konci jednou nebo dvakrát zívnete a ten, komu se zdálo, že již Atomové včele dochází jaderné palivo, se zde podobného dojmu zbaví jen těžko . Album je zároveň nadčasovým příspěvkem do českého beatového rybníčku. Nadčasovým vzhledem k širšímu časovému rozpětí jeho původu a také proto, že není součástí širší evoluční vlny, ale solitérním počinem veterána, který kdysi zakládal českou rapovou scénu, ale přes řadu možných vlivů vyprecizoval zvuk, který je přes všechny výtky stále jedinečný. I přes pár otazníků nad dalším směřováním se jedná o desku, která je společně s Aid Kidem tím nejlepším, co letošní tuzemská elektronická scéna vydala.
Recenze vyšla v časopise Full Moon #53.
Komentáře