Solfernus - Neoantichrist

Je-li možné v kontextu domácího extrémně metalového kotlíku uvažovat o termínu superskupiny, Solfernus by jeho obsah naplňovali celkem dobře. Igor z Root, Khaabulus z Inner Fear ani Parambucha z Asgard nejsou jména na domácí scéně neznámá a novinkové album "Neoantichrist", které společně natočili po dvanácti letech od debutu, je jasně cítit zkušenostmi, které tito pánové mají.

"Neoantichrist" je black metal. Stylově poměrně čistý, moderně pojatý, přesto neuhýbající ke zbytečné, neobohacující, progresi. Záhrobní vokály, skřípavější Kbaabulův i temnější Igorův, se doplňují s přímočarým kytarovým nářezem, který ve vysokých otáčkách jistí Paul Dread za bicími. Je zde však i dostatek prostoru na akustické předehry, mezihry i cody, atmosféru "That One Night" podtrhne úsporný klavír. Podstatným prvkem hudby Solfernus je i schopnost zpomalit. Obrátit se od zběsilé artilérie k rozvážnějšímu, valivému tempu ("Once Upon A Time In The East"), které dovede svou hutností podtrhnout vyznění skladby.

Z textů logicky čiší poněkud skeptický pohled na lidstvo. Pokud jiná legenda domácího metalu Hypnos na své letošní desce "The Whitecrow" hledala to pozitivní ve světě a to dobré, co je v lidech hodno pěstování, Solfernus z black metalových pozic neustupují ani o píď. Najít na lidstvu něco pozitivního je zhola nemožné, jediným řešením je samozvaná mesiášská osoba (onen titulní Neoantikrist), který lidstvo svým vlastním způsobem spasí. Jistě, v podstatě klišé, ale omluvitelné. A hlavně - v podání Brňanů i uvěřitelné.

Dlouhé čekání se vyplatilo, v návrat Solfernus už asi ani nikdo nedoufal. Ale nastal a vydařil se. Úroveň, s jakou tato čtveřice podává svou muziku, má parametry, které značně přesahují naše hranice. Je dost pravděpodobné, že úspěchy a větší ohlas budou mít muzikanti právě tam. A může k tomu ostatně dopomoci i vydání u ruského žánrového labelu Satanath Records, firmě s celosvětovou působností. Je skvělé, když se domácí kapely dovedou upíchnout tímto způsobem!