Sunset Rubdown
Z projektů, kterých se hyperaktivní Spencer Krug objevuje (vedle Wolf Parade je to ještě v podstatě studiový projekt Swan Lake), jsou Sunset Rubdown jeho nejosobnější záležitostí. V abstraktních Krugových textech aby se čert vyznal, přičemž nebude daleko od pravdy, že se v tom inspiroval u Careyho Mercera, někdejšího spolubydlícího a uměleckého mentora z kapely Frog Eyes, kde Krug občas hostuje a zároveň spoluhráče ze zmíněných Swan Lake: „Někomu to může připadat jako zhulenecká poezie nebo abstrakce, co nemusí mít žádnej význam...ale pro mě v tom význam je,“ komentuje autor. Hudebně jsou desky S.R. spíš impresivními pásmy či podivnými indie rockovými mutacemi art-popových symfonií, kde jedna skladba plynule přetéká v druhou, až je někdy těžké rozpoznat jejich začátek a konec.
S čestnou výjimkou první desky Snake´s Got A Leg, což je home made lo-fi záležitost jako vyšitá, a kde se objevují i skladby, později nahrané Wolf Parade. „Dlouhou dobu byli Sunset Rubdown jenom mojí sólovou záležitostí, takovej ventil nápadů a stylů, který jsem si chtěl vyzkoušet. Nikdy jsem nezamejšlel, že by z toho byla kapela. Ale jak vznikaly nový věci, chtěl jsem je hrát i naživo,“ a v sestavě kapely, která takhle vznikla, dnes najdete např. Camillu Wynne Ingr z kapely Pony Up!. Každopádně dvěma dosvadními regulérními alby Shut Up I Am Dreaming a Random Spirit Lover a skladbami jako je They Took Vote and Said No nebo Us Ones In Between udělali úspěšné zářezy do klasiky toho nejlepšího z indie rocku posledního desetiletí.
Jako děcko se Krug učil na piáno, později studoval hudební kompozici a to, že není rockerem s absencí backgroundu v teorii je patrné z každého tónu Sunset Rubdown. Faktem je, že v jeho osobě se právě klasické vzdělání a zároveň ucho pro folk-popovou melodičnost a kabaretní drive spolu s kumštýřskou svobodomyslností namíchaly do svérázného tvaru, kde možná leckdo vycítí záblesky geniality.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.