"Kam jdeš?" ptá se maminka svého dospívajícího syna. "Ven s Goodfellas," odpovídá hoch, nazouvaje tenisky. "Tak to běž," usměje se spokojeně maminka. Je moc ráda, že má její syn dobré kámoše. Jsou úplně jiní než ostatní. Nepoflakují se po hospodách, nekouří jointy, nestřídají přítelkyně a dokonce ani nemluví sprostě. Morální čistota a poctivost z nich přímo čiší. Anebo kdo ví, třeba jsou stejní jako všichni ostatní. Vulgární jako Baumaxa, vypití jako Nohavica, suverénní jako Xindl X. Jenže přinejmenším čistě a nezkaženě působí, a to je pro starostlivou maminku důležitější než skutečnost.
Jejich muzika je stejná. Čistá a nezkažená. Nejen že tak působí, skutečně taková je. Může za to velkou měrou velmi milá a uklidňující barva hlasu zpěváka Tommyho a také poctivá instrumentalizace jeho fellas. Pětice si vystačí s akustickými nástroji a výjimky (zapojená kytara nebo scratche) se objevují jen zřídka. To ovšem neznamená, že by tahle muzika byla barevně jednotvárná. Osmička skladeb dokáže několikrát překvapit. Chvíli nahrávka energicky pohopsává za bručivých tónů didgeridoo (koho jiného hledat u jejího náhubku než Ondřeje Smeykala?), nejsou jí však cizí ani hiphopové motivy nebo svěží folk.
Svojí veselou náladou dokážou Goodfellas zvednout náladu a prozářit celý den, křehká melancholie v baladě "Sleepy Hollow" zase učaruje nejedné ženě. Co je však na jedné straně neotřelou předností, může být i jistým limitem.... číst dále
"Kam jdeš?" ptá se maminka svého dospívajícího syna. "Ven s Goodfellas," odpovídá hoch, nazouvaje tenisky. "Tak to běž," usměje se spokojeně maminka. Je moc ráda, že má její syn dobré kámoše. Jsou úplně jiní než ostatní. Nepoflakují se po hospodách, nekouří jointy, nestřídají přítelkyně a dokonce ani nemluví sprostě. Morální čistota a poctivost z nich přímo čiší. Anebo kdo ví, třeba jsou stejní jako všichni ostatní. Vulgární jako Baumaxa, vypití jako Nohavica, suverénní jako Xindl X. Jenže přinejmenším čistě a nezkaženě působí, a to je pro starostlivou maminku důležitější než skutečnost.
Jejich muzika je stejná. Čistá a nezkažená. Nejen že tak působí, skutečně taková je. Může za to velkou měrou velmi milá a uklidňující barva hlasu zpěváka Tommyho a také poctivá instrumentalizace jeho fellas. Pětice si vystačí s akustickými nástroji a výjimky (zapojená kytara nebo scratche) se objevují jen zřídka. To ovšem neznamená, že by tahle muzika byla barevně jednotvárná. Osmička skladeb dokáže několikrát překvapit. Chvíli nahrávka energicky pohopsává za bručivých tónů didgeridoo (koho jiného hledat u jejího náhubku než Ondřeje Smeykala?), nejsou jí však cizí ani hiphopové motivy nebo svěží folk.
Svojí veselou náladou dokážou Goodfellas zvednout náladu a prozářit celý den, křehká melancholie v baladě "Sleepy Hollow" zase učaruje nejedné ženě. Co je však na jedné straně neotřelou předností, může být i jistým limitem. Dokážu si představit, že na méně "naladěné" jedince může deska působit lehce étericky, nadpozemsky a až přehnaně pozitivně. To je však spíše o vkusu. Rozhodně by ovšem materiálu slušelo více živelnosti a energie, kterou muzikanti předvádějí na pódiu. Přesto je "Sweet And Lowdown", pokračovatel čtyřpísňového dema "Shake The Matches" z roku 2008, nadějným nadprůměrem.
Goodfellas už se stihli spřátelit třeba s mariánskolázeňskými 100°C, jimž několikrát předehřívali pódium. Sekundovali i Imodiu, NiceLandovi nebo -123 min. Udrží-li si karlovarští žižkováci čistého ducha a vkus na přátele, bude maminka onoho mladého chlapce spokojená i nadále.
P. S.: Možná si partička zaslouží vyšší hodnocení, to si však ponechám pro jejich příští počin.
Komentáře