Pokud vám příjmení Walst něco říká, pak vězte, že nový zpěvák Matt je mladším bratrem basáka Three Days Grace Brada. Zřejmě na jeho doporučení si ho dvě dekády oslavující kapela vybrala. Ale důvodů je určitě víc. Matt totiž není žádný začátečník, ale ostřílený vokalista z jiné kanadské formace My Darkest Days. A po poslechu "Humen" nelze jejich volbu neschválit.
Charismatický projev Matta Walsta je velkým oživením v řadách Three Days Grace. Nové skladby disponují svěží energií, která chyběla na zatím poslední řadovce "Transit Of Venus". Ta nebyla špatná, ale postrádala originalitu, větší přímočarost i hitovost. Tyto neduhy "Human" naopak vůbec nehrozí.
Ještě před vydáním desky byly zveřejněny hned tři singly "Human Race", "Painkiller" a "I Am Machine". Nejenže všechny patří k vůbec tomu nejlepšímu, co kdy tihle Kanaďané vyprodukovali, ale překvapující (a to příjemně) je, že prakticky každá píseň z nahrávky by mohla být dalším singlem v pořadí. "Human" nemá jediné slabé místo, každá skladba je parádní rockový hit s výbušným melodickým, až arénovým refrénem. Pravda, kombinace alternativního (ačkoliv tenhle termín autor recenze zrovna neuznává) metalu, grunge a hard-rocku není zrovna nejmodernější subžánr a víc než kterýkoliv jiný v současnosti působí lehce omšele. Když je však jakákoliv hudba dělaná dobře, kvalitně a na nejvyšší úrovni, tak proč vlastně ne.
Achillovou patou novinky jsou mnohdy úsměvně... číst dále
Pokud vám příjmení Walst něco říká, pak vězte, že nový zpěvák Matt je mladším bratrem basáka Three Days Grace Brada. Zřejmě na jeho doporučení si ho dvě dekády oslavující kapela vybrala. Ale důvodů je určitě víc. Matt totiž není žádný začátečník, ale ostřílený vokalista z jiné kanadské formace My Darkest Days. A po poslechu "Humen" nelze jejich volbu neschválit.
Charismatický projev Matta Walsta je velkým oživením v řadách Three Days Grace. Nové skladby disponují svěží energií, která chyběla na zatím poslední řadovce "Transit Of Venus". Ta nebyla špatná, ale postrádala originalitu, větší přímočarost i hitovost. Tyto neduhy "Human" naopak vůbec nehrozí.
Ještě před vydáním desky byly zveřejněny hned tři singly "Human Race", "Painkiller" a "I Am Machine". Nejenže všechny patří k vůbec tomu nejlepšímu, co kdy tihle Kanaďané vyprodukovali, ale překvapující (a to příjemně) je, že prakticky každá píseň z nahrávky by mohla být dalším singlem v pořadí. "Human" nemá jediné slabé místo, každá skladba je parádní rockový hit s výbušným melodickým, až arénovým refrénem. Pravda, kombinace alternativního (ačkoliv tenhle termín autor recenze zrovna neuznává) metalu, grunge a hard-rocku není zrovna nejmodernější subžánr a víc než kterýkoliv jiný v současnosti působí lehce omšele. Když je však jakákoliv hudba dělaná dobře, kvalitně a na nejvyšší úrovni, tak proč vlastně ne.
Achillovou patou novinky jsou mnohdy úsměvně patetické texty ("Fallen Angels", "Painkiller"), ale v tvorbě Three Days Grace jde o standard. Hudební složce toho však moc vytknout nelze. Skladby jsou od začátku skvělé, s typickým americkým soundem, kde dominují silové kytary i ostrý vokál Walsta mladšího. Nečekejte žádné zaláskované sladkobolné balady, na ty tady není místo. Oproti tomu váš čekají výbušné refrény ("One Too Many", "The End Is Not the Answer"), které by jim třeba dnešní Nickelback mohli jen závidět. Takové uměli napsat snad jen zkraje kariéry.
Mohl to být krok do tmy. Nemusela fungovat chemie, zpěvákův vokál se mohl míjet s hudbou skupiny. Nic z toho se ale nestalo a v rukou máme prvotřídní desku amerického rock-metalu jak z časů největší slávy subžánru. Matt Walst je prostě skvělý zpěvák a (snad se nedotkneme fanouškům Adama) zdá se, že jeho vokální kvality jsou dokonce ještě o píď výš než u jeho předchůdce. I barva jeho hlasu jako by ke kapele patřila od počátku. Rozhodně je "Human" povedeným dílem, které bude radost slyšet zanedlouho živě na Rock for People. Tam se Three Days Grace představí po boku Faith No More či Bastille 5. června.
Komentáře