Kapela Vision Divine je zvláštním úkazem na metalové scéně. Debutovala již v roce 1999 eponymním albem a za dobu svého působení stihla vydat ještě dalších šest desek včetně té aktuální, přičemž hned tři členové jsou původní. V minulosti se však sestava značně proměňovala. Nejvýraznější obměnou byl jistě post zpěváka, kterého nahradil za Fabia Leoneho od alba "Stream Of Consciousness" Michele Luppi. Ten s nimi natočil tři alba a teprve na minulé, šesté nahrávce "9 Degrees West Of The Moon" ho opět vystřídal Leone. Nezlomnou páteří tak zůstává pouze kytarista Olaf Thorsen (ex Labyrinth), který tvoří srdce i duši kapely.
Konceptuální deska je náročná záležitost, kterou hlavně hudebně ne každý interpret zvládne. Skladby sice mohou dobře působit jako celek, ovšem v okleštěné podobě mohou působit mdle a fádně. U této desky jde o příběh, který pojednává o dobrodružné výpravě do kosmu za účelem najít místo, kde by lidé mohli žít, neboť planeta Země je na pokraji zhroucení. Jenže když ho konečně najdou, uvědomí si, že se lidé stejně nepolepší a nové planetě by hrozila stejná zkáza. Texty celkově obsahují mnoho moralizování, náboženství a ekologických hesel zabalených ve sci-fi hávu. Toto téma jim ostatně není cizí, vyzkoušeli si ho už na albu "The Perfect Machine".
Téměř hodinový opus začíná epickým intrem v italském jazyce a otevírá velkolepou ságu. Je to působivý začátek, po kterém se spustí až speedmetalová... číst dále
Kapela Vision Divine je zvláštním úkazem na metalové scéně. Debutovala již v roce 1999 eponymním albem a za dobu svého působení stihla vydat ještě dalších šest desek včetně té aktuální, přičemž hned tři členové jsou původní. V minulosti se však sestava značně proměňovala. Nejvýraznější obměnou byl jistě post zpěváka, kterého nahradil za Fabia Leoneho od alba "Stream Of Consciousness" Michele Luppi. Ten s nimi natočil tři alba a teprve na minulé, šesté nahrávce "9 Degrees West Of The Moon" ho opět vystřídal Leone. Nezlomnou páteří tak zůstává pouze kytarista Olaf Thorsen (ex Labyrinth), který tvoří srdce i duši kapely.
Konceptuální deska je náročná záležitost, kterou hlavně hudebně ne každý interpret zvládne. Skladby sice mohou dobře působit jako celek, ovšem v okleštěné podobě mohou působit mdle a fádně. U této desky jde o příběh, který pojednává o dobrodružné výpravě do kosmu za účelem najít místo, kde by lidé mohli žít, neboť planeta Země je na pokraji zhroucení. Jenže když ho konečně najdou, uvědomí si, že se lidé stejně nepolepší a nové planetě by hrozila stejná zkáza. Texty celkově obsahují mnoho moralizování, náboženství a ekologických hesel zabalených ve sci-fi hávu. Toto téma jim ostatně není cizí, vyzkoušeli si ho už na albu "The Perfect Machine".
Téměř hodinový opus začíná epickým intrem v italském jazyce a otevírá velkolepou ságu. Je to působivý začátek, po kterém se spustí až speedmetalová kytarová sóla v první plnohodnotné skladbě "The Dream Maker". Až na jednu výjimku je pod všemi písněmi podepsán Magnani (což neznalého fanouška může zmást, ale je to jen pravé jméno Olafa Thorsena) a jeho styl je hned rozpoznatelný. Za svoji dlouhou kariéru si už dokázal vytvořit vlastní rukopis, se kterým se více méně snaží sám sebe nekopírovat. Bohužel právě na aktuální novince se v některých případech objevují případy, kdy to tak úplně není pravda. To ale neznamená, že album postrádá kvalitní melodie. Opak je pravdou a pro toho, kdo se ještě s tvorbou Vision Divine nesetkal a má rád epický power metal, bude "Destination Set To Nowhere" velmi milým překvapením. A dvojnásob pro toho, kdo měl rád Rhapsody s hlasem Fabia Leoneho.
Vrcholem celé nahrávky je "The Ark", která má v sobě to nejlepší z power metalu a dává na obdiv vše, co je na tomto žánru krásné. Bylo by zajímavé, jak by si s touto skladbou, hlavně v refrénu, poradil Michele Luppi, ale i Fabio se snaží a jeho hlas dodává písni onu nadpozemskou krásu. Po "The Ark" vyčnívá i následující singlová "Mermaids From Their Moons", která je tak trochu klasikou v repertoáru kapely, ihned je jasně patrná koncepce střídání kytarových sól s těmi klávesovými. A kupodivu to pořád docela zdatně funguje.
Novinka "Destination Set To Nowhere" nepůsobí v diskografii kapely nějak zastrčeně. Naopak mi připadá, že natočili jedno ze svých silnějších nahrávek a své fanoušky dozajista potěší a naplní jejich očekávání. Pro ty, kdo smutní nad odchodem Fabia Leoneho z Rhapsody, tak vznikla alespoň obstojná kompenzace. Nejen na aktuální desce se mi líbí, s jakou pečlivostí každou skladbu připravují a mají ji propracovanou do nejmenšího detailu. Posluchač se tak může soustředit na album a stejně při každém dalším poslechu objeví nějakou tu drobnost, která mu předtím unikla a dovytváří dobrý pocit z něj. Kdybych nahlížel na novinku přísněji, našel bych sice několik slabších míst, která mohou navozovat třeba i chvilkový pocit nudy, ale těch je tak poskrovnu, že není třeba je nějak vytahovat a upozorňovat na ně. Raději se ponořte do tohoto skvělého powermetalového díla a užijte si výlet do jiných vesmírných končit pryč od reality. Vždyť o tom hudba také je, ne?
PS.: Vision Divine také nabízejí limitovanou dvoudiskovou edici, která se skládá, kromě novinky, také z nově natočených písní z minulých řadovek. V některých pak přezpíval Fabio Leone i repertoár od svého předchůdce Luppiho, a posluchač tak může alespoň srovnávat, která se mu verze líbí víc. Poslední stopou je pak coververze hitu od Savatage "Gutter Ballet".
Komentáře