Voxel - Motýlí efekt

Nejen faktem zmíněným v perexu je Voxel jiný. Šlape si po své cestičce, ze které ho nesvedl ani několikanásobný neúspěch v SuperStar. Hudbu na nové album si napsal kompletně celou, s texty pomohl jeho dlouholetý spolupracovník Pokáč a produkci obstaral Honza Balcárek z dua Light & Love.

I když je Václavu Lebedovi pouhých třiadvacet let, přemýšlí jinak než velká část dnešní mladé generace. Založil si vlastní rodinu, vnímá věci, které se dějí ve společnosti a hlavně neztrácí dobrou náladu. Je založením optimista, což se hodně zrcadlí do jeho skladeb, které jsou právě jako motýli - lehké, barevné a hravé.

Není potřeba pořád vymýšlet nějaké složitější postupy, když cílem hudby je především bavit a nikdy se nenajde zpěvák či kapela, která by se zavděčila všem lidem. Z Voxela je cítit, že se rád učí novým věcem, nebojí se třeba na desce zcela vynechat bicí nástroje a důraznou rytmiku vůbec. Stačí mu cajon, kytary, klavír a ukulele.

Texty mu sice píše Pokáč, sám Voxel ovšem přiznává, že má pocit, jako by je psal sám. Za tu dobu už se natolik zkamarádili, že poznají své vlastní pocity a názory způsobem, jakým je říká jeden člověk. Proto nejsou imunní k problematice čím dál větší nevraživosti ve společnosti. Množství důvodů, které k ní vede, je stále větší. Barva pleti, náboženství, sexuální orientace a také sobectví nás lidí vede ke stále větší rozklíženosti společnosti, stejně jako drby, pomluvy a intriky. Jasně je to popsáno ve skladbách "V naší ulici" a "Všem".

Mnozí lidé také řeší kariéru na úkor rodiny, a pak spláčou nad výdělkem, když mají peníze, výbornou práci, ale vracejí se večer co večer mezi čtyři holé zdi, aniž by měli možnost sdílet své pocity s někým blízkým. Jednou z nich je i "Paní Terezie". K vrcholům desky pak patří jediný duet "My dva". Ten celkem drze Voxel nenazpíval s žádnou špičkovou zpěvačkou, ale se svojí vlastní ženou. Pro ni byla totiž skladba napsána, a i když její projev není takový, jaký by se čekal právě od profesionální zpěvačky, autenticita tento fakt jasně přebíjí. Často poslech skladeb z desky doprovází pocit, že je zpívá kluk od sousedů nebo blízký kamarád.

A nejsou to pouze zcela nové skladby. "Bitch" byla původně vyřízením účtů s dávnou přítelkyní (proto zde nechybí ani jediný vulgarismus na desce), "Tady a teď" také ležela několik let ve Voxelově šuplíku. Právě v ní zní naprosto netradiční uzbecký devítistrunný nástroj tar, ke kterému musel Lebeda vymyslet vlastní způsob ladění i hraní.

Velmi znělá a příjemná barva Voxelova hlasu je občas rušena jeho přízvukem ("zme") a pro skalní fanoušky už při tak krátké stopáži desky (lehce přes půl hodiny) bude možná malinko nepochopitelný výskyt největšího dosavadního Voxelova hitu "V naší ulici", který se už nachází na debutu "All-Boom!". Samotný interpret to vysvětluje faktem, že teprve tady se mu píseň podařila natočit a vyprodukovat takovým způsobem, že je s ní stoprocentně spokojen.

Přes tato negativa se zdá, že jeho cesta vede po správných stezkách.