VV - Neon Noir

Jeho Pekelná Výsost začala fanoušky žhavit (a dojímat) už během nespočtu lockdownů. V roce 2020 vyšel první sólový počin "Gothica Fennica Vol.1" a už tehdy se řada fanoušků začala ptát, kdy se Ville Valo pochlubí plnohodnotnou desku. Písně jako "Salute the Sanguine" nebo "Saturnine Saturnalia" v sobě měly zvláštní temnou romantickou náladu. Zněly, jako kdyby Mary Shelley a Bram Stoker natočili rockové album.

Od rozpuštění HIM před šesti lety VV na hudební tvorbu nezanevřel. Jak sám nejednou řekl, muzika je něco, co ho drží při smyslech. Na "Neon Noir" tak zůstává věrný love metalu, přesto je zde cítit vliv jeho oblíbených kapel, jako jsou třeba Black Sabbath.

Velkým překvapením je titulní song. Název "Neon Noir" je poměrně tajemný a není divu, že si tuhle skladbu autor nechával až na premiéru celé kolekce. Až při poslechu písně najednou posluchačům dojde, proč se jmenuje právě takto. Tenhle zvláštně zbarvený noir spolu s Villeho místy utahaným hlasem ("Come love me") najednou dává perfektní smysl.

"The Foreverlost" je ztělesněnou nostalgií, v mnohém dává vzpomenout na éru "Venus Doom". I když začíná poměrně tvrdě, vše vyvažují vokály a něžně vybrnkávané akordy. Kam tahle jízda povede dál?

"Neon Noir" si na CD či dvou různě barevných dvojvinylech můžete pořídit v našem shopu!

Co kus, to klenot vybroušený do detailů. A když na řadu přijde nadpozemská "Baby Lacrimarium", mnoho z nás začne gůglovat, co to vlastně to lacrimarium je. Chvilka etymologie: doslovně se jedná o "vázu na slzy". Tato malá nádoba byla v dobách starověkého Řecka ukládána k mrtvým naplněna slzami pozůstalých.

"Heartful of Ghosts" má až gotický název. Co jí přidává na hodnotě, jsou nečekaně výrazné kytarové riffy. Tahle balada se řadí k těm nejsilnějším z celé desky, a to zejména díky postupné gradaci. VV tady působí jako krysař a vám až během posledních sekund dojde, že ho chtě nechtě následujete.

Závěrečná "Vertigo Eyes" je podobně dobrodružná a posluchače zavádí do hlubin vlastní představivosti (a zase ty skvělé riffy!). Skoro jako byste místy zaslechli střípky z alba "Violator" od Depeche Mode. Závěrečný úsek této skladby vzdává hold zábleskům z minulosti na "Greatest Lovesongs". Ville se s námi loučí prostřednictvím rádiového efektu, až nakonec úplně zmizí z doslechu.

Proč si "Neon Noir" zaslouží téměř absolutní hodnocení? Je to jednoduché. V dnešní době plné filtrů, přehnaného nátlaku sociálních sítí ve stylu "Buďte neustále pozitivní" je to upřímné a opravdové dílo. Je harmonicky vyvážené a jeho autor znovu dokazuje, že i ve tmě se nachází naděje. Stačí se jí nevzdávat. Stejně jako lásky, která je na desce všudypřítomná. Možná by někdo mohl namítat, že VV po ní dychtí až moc, ale je na co si stěžovat? Láska je přece základ love metalu.

P. S.: Nutno podotknout, že Valo si nemohl na vydání svého debutu vybrat lepší načasování, než je pátek třináctého a zároveň měsíc před Valentýnem. A pokud se jeho tónů ještě pořád nemůžete nabažit, určitě vás potěší informace, že u nás zanedlouho vystoupí.