70 %
Donor - Jeviště snů
Donor vsadili na novince na určitou teatrálnost. Tu ostatně značí už její přebal, název i koncept, kdy posluchače nahrávkou provází...
70 %
Olympic - Bombarďák
Rozhodně se nedá říct, že by cesta za třiadvacátým studiovým albem byla plná nádherně rozkvetlých růží. Objevily se i pichlavé trny,...
100 %
Steven Wilson - The Overview
Steven Wilson je hudební chameleon. Tato neustálá proměnlivost odráží jeho přirozené hledačství. To však naprosto zřejmě nevzniklo jako...
90 %
Peter Lipa - Symphony 80
Arakainu s Plzeňskou filharmonií nebo návrat Lucie do opery, jiné se staly pevnou součástí kapelních diskografií. Tady je na místě...
22.03.2016 - 12:27 | mrkvivit
Lidé, kterým se toto líbí
Moje iniciační Yes-album, proto ho mám moc rád. Skutečnost že 90125 reprezentuje většinově méně oblíbenou polohu kapely je pro mě irelevantní. Až mnohem později se ke mně dostaly starší nahrávky a těžko se mi tehdy věřilo, že je to tatáž kapela. Zatímco hitovky z 90125 fungují na první dobrou, taková Close to the Edge prostě vyžaduje jiný způsob poslechu.
Na téhle nahrávce se Yes pokusili o chytlavý pop-rock řekněme amerického střihu a nutno uznat, že to se jim podařilo. Hned úvodní Owner of a Lonely Heart je třeba na Last.fm zdaleka nejhranější skladbou skupiny (!) Se "starou" tvorbou album moc společného nemá (pochopitelně taky díky tomu, že z dřevní sestavy je tu jen Squire a Anderson). Jediným styčným bodem zůstává nezaměnitelný Jonův vokál. A vlastně ještě jedna věc: cit pro vznešenou melodii, která i z celkem triviálního pop-rocku udělá něco noblesního, co prostě nejde jen tak shodit ze stolu. O instrumentálních, kompozičních a aranžérských schopnostech zúčastněných netřeba spekulovat. Ty písničky jsou prostě krásné (včetně instrumentální Cinema) - jinak to asi popsat neumím.
Nemůžu si pomoct, tahle popová kapitola v časové ose Yes je mi mnohem sympatičtější, než současné nahrávky, ze kterých cítím už jen rutinu.