MYDY, dříve Mydy Rabycad, patří bezpochyby k těm hůře přehlédnutelným formacím na české - a vlastně i zahraniční scéně. A je to i díky výrazné osobnosti Žofie Dařbujánové. A když současná podoba kapely opustila své electroswingové kořeny, Zofie Dares se k nim na své aktuální sólovce hrdě hlásí.
Na kratičkém albu (pouhých 26 minut není věru moc) najdeme skladby od Etty James, Jamieho Culluma, Nancy Wilson, Natalie Cole, Carmen McRae, June Christy, Dusty Springfield a skupiny Divinyls. Z většiny jsou hrané tak, jako by zněly v zakouřeném jazzovém baru. To znamená převážně ve střídmých aranžích (postarali se o ně producent Jiří Vidasov a Daniel Wunsch) pro malé jazzové kombo - s několika skoky do rozšířené nástrojové sestavy -, které se necpe dopředu a nechává dostatek prostoru zpěvačce.
A Zofie Dares tento prostor vyplňuje bezezbytku. O jejích pěveckých kvalitách nelze pochybovat. Její specifická barva hlasu doslova září v "I Miss You So", do výšin se klene na pozadí bigbandové aranže "Someone Like You" a jen s klavírem si v "I Think, I Love" sebejistě pohrává s každým slovem a melodickou kličkou. Pokud, jak zaznělo v tiskových materiálech, chybí Žofii v současných love sonzích emoce, sama jich do svého projevu otiskla spoustu, navíc skutečně uvěřitelných, prožitých.
Tedy, uvěřitelných... Jsou tu dva momenty, které desce "Dare To Love" vyloženě škodí. Když se tu totiž rozezní mohutný orchestr, dopředu se dostane až muzikálová... číst dále
MYDY, dříve Mydy Rabycad, patří bezpochyby k těm hůře přehlédnutelným formacím na české - a vlastně i zahraniční scéně. A je to i díky výrazné osobnosti Žofie Dařbujánové. A když současná podoba kapely opustila své electroswingové kořeny, Zofie Dares se k nim na své aktuální sólovce hrdě hlásí.
Na kratičkém albu (pouhých 26 minut není věru moc) najdeme skladby od Etty James, Jamieho Culluma, Nancy Wilson, Natalie Cole, Carmen McRae, June Christy, Dusty Springfield a skupiny Divinyls. Z většiny jsou hrané tak, jako by zněly v zakouřeném jazzovém baru. To znamená převážně ve střídmých aranžích (postarali se o ně producent Jiří Vidasov a Daniel Wunsch) pro malé jazzové kombo - s několika skoky do rozšířené nástrojové sestavy -, které se necpe dopředu a nechává dostatek prostoru zpěvačce.
A Zofie Dares tento prostor vyplňuje bezezbytku. O jejích pěveckých kvalitách nelze pochybovat. Její specifická barva hlasu doslova září v "I Miss You So", do výšin se klene na pozadí bigbandové aranže "Someone Like You" a jen s klavírem si v "I Think, I Love" sebejistě pohrává s každým slovem a melodickou kličkou. Pokud, jak zaznělo v tiskových materiálech, chybí Žofii v současných love sonzích emoce, sama jich do svého projevu otiskla spoustu, navíc skutečně uvěřitelných, prožitých.
Tedy, uvěřitelných... Jsou tu dva momenty, které desce "Dare To Love" vyloženě škodí. Když se tu totiž rozezní mohutný orchestr, dopředu se dostane až muzikálová přepjatost. Střídmost jde stranou a ke škodě celku ji nahradí téměř ubíjející patos. Proboha proč? Pěvecky je samozřejmě všechno v pořádku, ale ten les smyčců a popově vytleskávaná rytmika například v závěrečné "Touch Myself" prostě do nálady kolekce ani trochu nezapadají. A to se přitom nebráním představě, že by Žofie natočila v tomto duchu celé album, tady ale tyhle kroky stranou mnoho smyslu nedávají.
O kvalitách Žofie Dařbujánové (okay, Zofie Dares) se ví už dlouho a tvář čistě jazzové zpěvačky jí sedí rovněž skvěle. A čím menší má za sebou kapelu a čím čistější ty aranže jsou, tím je to lepší. Její druhá sólovka "Dare To Love" vznikla především z touhy a potřeby si zazpívat. A to se do ní otisklo náramně. Lepší by bylo ale držet se jednoho směru a nedrobit už tak krátkou stopáž muzikálovou vatou.]]>
Komentáře