Them Crooked Vultures - Them Crooked Vultures

Mozek a vášeň našli v projektu Them Crooked Vultures zase jednou společnou řeč. Tři zainteresované hudebníky nemusíme vzhledem k úspěšným, nestagnujícím kariérám vlastních projektů (i John Paul Jones, ač to není tak zjevné, má pořád napilno) podezřívat ze snahy navýšit si konta pomocí efektně sestavené supergroup, která vydělá už jen jejich jmény. Že za jejich spolčením stojí opravdu spontánní chuť spolu tvořit a hrát, nedokazuje nic lépe, než samotné album.

Každý přinesl do mlýna svou nezanedbatelnou trošku. Iniciátor této sešlosti Dave Grohl svůj nakažlivý entuziasmus a bonhamovský úder, Josh Homme elastický zpěv a lišácké kytarové riffy a John Paul Jones všestranné muzikantství a zřejmě i základního bod od něhož se trojice odrazila. Duch Led Zeppelin, potažmo celého přelomu 60. a 70. let je totiž na desce všudypřítomný, nikoli však zatuchlý či přežvýkávaný. Skladby Them Crooked Vultures jsou hned hardrockově ztěžklé a zemité, hned rytmicky odpoutané a členité, často i psychedelicky rozmazané (Elephants, Interlude with Ludes, Warsaw...). Vrací nás zpět do časů, kdy měl rock'n'roll silné umělecké ambice, ale ještě nezapomínal na své živočišné kořeny. Hrozbu překombinovanosti úspěšně zahání žhnoucí energie tryskající z kongeniální souhry tria a ani natahované pasáže ve skladbách Bandoliers nebo Warsaw... díky rytmickému napětí a výtečnému smyslu pro gradaci nenechají posluchačovu pozornost opadnout.

Sevřenějšími, údernými čísly (Mind Eraser, No Chaser, New Fang) skupina album rozjíždí, ve střední části se rozlije víc do široka zmíněnými opulentnějšími kompozicemi a ke konci opět přiostří čepele v písních Caligulove či Gunman. Album tak nepostrádá ani logický vývoj, přičemž zjevná detailní promyšlenost celku pořád nijak nepřekáží pudovému stisku jeho čelistí. Nahrávka je zkrátka v tomto ohledu skvěle vyvážená a i když nepokrytě čerpá z odkazu minulosti, má ryze aktuální švih a je stejně hard&heavy jako groovy.