Zase o kus blíž svému artrockovému ideálu. Genesis zapracovali na dynamice zvuku a jako kapela znějí opět soudržněji a dravěji. Rozkošatělých kompozic se ale nevzdávají, spíš naopak, jak o tom svědčí především ústřední dvaadvacetiminutový epos Supper's Ready zabírající většinu B-strany. I takhle rozsáhlou skladbu dokázal britský kvintet udržet pohromadě, jednotlivé věty na sebe plynule navazují, kontrasy a zlomy jsou sice časté, ale nikoli samoúčelné, ilustrují děj a umocňují napětí. Zatím nejambicióznější dílko skupiny nemá vážnější trhliny.
Peter Gabriel dál prohlubuje přerod koncertního pódia v divadelní jeviště, na kterém ovšem hudební složka neslouží jen jako křoví. Hackettovy a Banksovy týmové i sólistické party strhávají zaslouženou pozornost (některé klávesové rejstříky – ty jásavé, klasicizující – mi ale pořád jdou trochu proti srsti), velký pokrok ale udělala rytmika, především díky Collinsově vynalézavosti a razanci. To je znát třeba ve výborné Get 'Em Out by Friday, v níž se skvěle doplňují energické pasáže s jemnějšími, Gabriel se převtěluje do různých postav přizpůsobujíc jim svůj vokální projev a celek si přitom udržuje obdivuhodnou integritu.
O něco méně mě oslovuje úvodní Watcher of the Skies, jejíž zdobnost mi přijde přeci jen trochu krkolomná, ale vzrůstající semknutost kapely demonstruje rovněž pěkně. Příjemnou protiváhou členitých muzikantských exhibicí je velmi zdařilá balada... číst dále
Zase o kus blíž svému artrockovému ideálu. Genesis zapracovali na dynamice zvuku a jako kapela znějí opět soudržněji a dravěji. Rozkošatělých kompozic se ale nevzdávají, spíš naopak, jak o tom svědčí především ústřední dvaadvacetiminutový epos Supper's Ready zabírající většinu B-strany. I takhle rozsáhlou skladbu dokázal britský kvintet udržet pohromadě, jednotlivé věty na sebe plynule navazují, kontrasy a zlomy jsou sice časté, ale nikoli samoúčelné, ilustrují děj a umocňují napětí. Zatím nejambicióznější dílko skupiny nemá vážnější trhliny.
Peter Gabriel dál prohlubuje přerod koncertního pódia v divadelní jeviště, na kterém ovšem hudební složka neslouží jen jako křoví. Hackettovy a Banksovy týmové i sólistické party strhávají zaslouženou pozornost (některé klávesové rejstříky – ty jásavé, klasicizující – mi ale pořád jdou trochu proti srsti), velký pokrok ale udělala rytmika, především díky Collinsově vynalézavosti a razanci. To je znát třeba ve výborné Get 'Em Out by Friday, v níž se skvěle doplňují energické pasáže s jemnějšími, Gabriel se převtěluje do různých postav přizpůsobujíc jim svůj vokální projev a celek si přitom udržuje obdivuhodnou integritu.
O něco méně mě oslovuje úvodní Watcher of the Skies, jejíž zdobnost mi přijde přeci jen trochu krkolomná, ale vzrůstající semknutost kapely demonstruje rovněž pěkně. Příjemnou protiváhou členitých muzikantských exhibicí je velmi zdařilá balada klasičtějšího střihu Time Table s výraznou melodickou linkou a procítěným Gabrielovým přednesem a ani zbývající Can-Utility and the Coastliners nebudí rozpaky.
Foxtrot už jednoznačně potvrzuje přináležitost Genesis k artrockové špičce. Skupina na něm sebejistě maluje rozmáchlá hudební plátna, jejichž manýrismus podtrhávají hýřivé textařské fantazie a zároveň zlidšťuje Gabrielův expresivní, nepřešlechtěný zpěv. Virtuozitu a umělecké ambice stavějí Genesis hrdě na odiv, ale zároveň vědí, jak je krotit, aby jejich skladby neztratily srdce a neproměnily se v rozplizlé pompézní sebeukájení.
02.08.2014 - 22:55 | Katzenklo
Pro mě osobně absolutní vrchol tvorby Petera Gabriela. A Genesis. A art rocku. A hudby. Každá píseň je dokonalou kombinací přívětivé melodie a vzletného textu. Supper's Ready je pak opus, pro nejž není třeba slov - tolik rozličných, zdánlivě nesourodých, však kvalitních motivů, které do sebe nakonec tak perfektně pasují...