Prince - Dirty Mind

Dnes, kdy snad neexistuje dvojice hudebních žánrů, které by někdy někdo nějakým způsobem nesmísil, to vypadá hrozně jednoduše. Ale v roce 1980 byl podobný mix černé muziky se synth-popem a rockem, jaký Prince prezentoval na svém třetím albu, něčím skutečně revolučním. A nejen to: díky jeho skladatelskému a aranžérskému géniu nezmrtvělo Dirty Mind do podoby dávno překonané kapitoly v hudebních análech, ale dodnes skvěle šlape a zní. Zdánlivě prostě, bez velikášské produkční nadstavby, zato hýřící nosnými nápady v čerstvé, nezředěné podobě. Spartánské, ale rajcovní beaty, vymazlené basové linky, chytlavé syntezátorové motivy, perfektně načasované beglajty i Princeův vemlouvavý falzet, všechno je to radost poslouchat odděleně i dohromady.

V porovnání s Dirty Mind se první dvě desky jeví jako nezávazná rozcvička. Teprve tady se Prince stává z talentovaného eléva vizionářem, jedním z hlavních konstruktérů zvuku, jaký se pro zrovna začínající dekádu stal příznačným. Syntezátory právě berou populární hudbu útokem na všech frontách a na jejich přesazení z domovského novovlnného prostředí do světa rhythm'n'blues a funku se zásadním způsobem podílel právě on. Pokud ale spousta muziky, kterou inspiroval, dnes zní anachronicky, ne-li přímo úsměvně, jeho nahrávky, touto počínaje, nikoliv. Nenesou pečeť doby, ony ji vytvářejí. Cokoliv je na často opovrhovaném umělohmotném soundu 80's šik, najdeme to u Prince.

Sebevědomý žánrový mičurin má ovšem stejně za ušima, jako za poklopcem. Dirty Mind je jedno velké vyznání sexuálního štvance, manifest bezuzdného hédonismu, endorfinová kapsle, život nabíraný ne po hrstech, ale celou náručí. Strašák AIDS teprve čeká na své odhalení, ostatně pro kluzkost Princeových textů i sebeprezentace se nestal brzdou ani později. Skladbu Head, v níž protagonista dochází tělesného uspokojení skrze ústa své milé, prý zpěvák použil jako konkurzní test pro Lisu Coleman, adeptku na místo vokalistky v doprovodné kapele, jejíž křesťansky založená předchůdkyně odmítla v takové prasárně zpívat. Lisa Coleman měla menší zábrany a když se nečervenala při Head, zbytek repertoáru už ji nemohl překvapit.

Její hlas se objevuje i na studiové nahrávce, jinak si ovšem Prince, stejně jako na předchozích albech, skoro všechny nástrojové party i vokály obstarává sám. Druhou výjimkou je účast klávesisty Doctora Finka, dalšího člena koncertního bandu, který přispěl sólem v téže skladbě a ústředním riffem v titulní Dirty Mind. Absence živého bandu ve studiu ale nahrávce nijak neubírá na živelnosti a strhujícím groovu. Prince je už ve svých dvaadvaceti letech jako multiinstrumentalista i producent naprosto soběstačný, ví přesně čeho a jak docílit. Výsledek je vždy stoprocentní, ať už je jím strojově pulzující Dirty Mind, brilantní pop song When You Were Mine, strhující funky šlehy (Head, Party Up), pružné disco tanečky (Do It All Night, Uptown), akustická r'n'b balada (Gotta Broken Heart Again) nebo new wave kvapík á la The Police (Sister). I ta půlhodina, kterou album zabírá, je přesná. Nic v ní nechybí ani nepřebývá.