Simple Minds - Sparkle in the Rain

Album Sparkle in the Rain představuje v kariéře Simple Minds nejen definitivní komerční průlom, ale také významný mezník v jejich hudebním směřování. Skotský kvintet tu uzavírá etapu, v níž čerpal z estetiky new romance a spoluvytvářel synth-popový kánon a vrhá se po hlavě do ošemetných vod stadionového rocku. Velký zvuk, velká gesta, velké emoce, nezanedbatelná dávka patosu a romantiky, zkrátka to, čemu se tehdy začalo říkat „big music“ podle stejnojmenné písně skupiny The Waterboys, vydané v témže roce.

Tento neoficiální termín byl dáván do souvislosti ještě třeba s kapelami Big Country nebo U2 a právě s irskými konkurenty si Simple Minds v polovině osmdesátých let vypěstovali speciální vztah. Bylo v něm trochu kamarádství i trochu rivality ale také nemálo vzájemné inspirace. Ptát se kdo koho víc ovlivnil by asi znamenalo pouštět se do starého sporu o slepici a vejci, nicméně je fakt, že právě v době kolem alba Sparkle in the Rain si byly obě formace stylově nejblíž. V bezpečné vzdálenosti od zaměnitelnosti je ale držel na jedné straně osobitý kytarový styl The Edge, v případě Skotů pak přetrvávající důraz na klávesové nástroje.

Od prvních tónů otvíráku Up on the Catwalk je jasné, že Simple Minds o svém soundu přemýšlejí jinak než na minulých deskách. Zvučné klávesové kaskády, hřmotné a přitom hbitě pulzující bicí, znatelně asertivnější kytarové vrstvy, měkká ale důrazná basa, to všechno se v uších posluchače majestátně rozpíná korunováno plnokrevným, rozevlátým vokálem Jima Kerra. Hudba, která se přímo vzpírá představě, že by mohla naplno vyznít v klubovém prostředí, naopak pro velké amfiteátry je jako stvořená. O hity tu také není nouze, první strana jimi přímo přetéká. Up on the Catwalk, Book of Brilliant Things, Speed Your Love to Me, to jsou ukázkové hymny pro vlnící se davy. A přitom nejznámější z nich, skladba Waterfront postrádá klasický refrén a posluchače si získává hlavně atmosférou, ostinátní basovou linkou, pronikavými kytarovými zášlehy Charlieho Burchilla a spirituálním zanícením, s nímž Kerr skládá hold svému rodnému Glasgow.

Soustředění největších taháků do první poloviny může opět svádět ke srovnávání s dramaturgickou strategií U2, ale v tomto případě nabíz i B-strana srovnatelně kvalitní materiál. Písně Street Hassle s pochodovým klávesovým riffem, White Hot Day nebo zadumanější „C“ Moon Cry Like a Baby nezůstávají singlovým vějičkám nic dlužné. The Kick Inside of Me s agresivními kytarami a Kerrovým zuřivým zpěvem je jednoznačně nejtvrdší skladbou desky, Simple Minds tady možná tlačí na pilu až příliš, ale zase tak příhodně připravují půdu pro závěrečnou vláčnou instrumentálku Shake Off the Ghosts, kde Burchillova kytara opět spíš uvolněně zvoní.

Vyčítat albu Sparkle in the Rain nedostatek civilnosti, pompéznost a přepjaté emoce by mělo smysl pokud by jeho autoři usilovali o něco jiného. Simple Minds ale chtěli přesně tohle: velkolepou zvukovou katedrálu hýřící smělými kompozicemi tvarů a barev, rozlehlý prostor, který povznáší a přitom stále dýchá člověčinou. Písně, které dokážou ovládnout stadiony, obejmout je a zahřát. To že kapelu soupeření s U2 později přivedlo k rozmělnění a sebeopakování je věc jiná. V této chvíli jsou na vrcholu jak komerčně tak co do nosných nápadů a jejich „big music“ je doopravdy velká.