Francouz Yoann Lemoine jako hudební producent režíroval videoklipy pro řadu známých jmen. Dvě videa pro Lanu Del Rey, dále třeba "Teenage Dream" pro Katy Perry či "Take Care", společnou věc Drakea a Rihanny. Začátkem roku 2011 vyměnil své jméno za pseudonym Woodkid a začal dělat hudbu. První vlaštovkou bylo EP "Iron". Stejnojmenný singl se dočkal pozitivních ohlasů, byl použit ve hře "Assassin's Creed: Revelations" a v televizním seriálu "Teen Wolf". Nechyběl ani videoklip, jehož zpracování bylo jedním slovem precizní. Rok nato vyšel druhý singl "Run Boy Run", ke kterému opět vznikl videoklip a který si stále držel svou vysoce nastavenou laťku. To přineslo své ovoce, protože jeho vizuální zpracování bylo nominováno na cenu Grammy 2013 v kategorii Nejlepší hudební videoklip. Třetím a aktuálně posledním videosinglem se stala skladba "I Love You". Hudebně nejzajímavější ze všech singlů. Po takové náloži skvělých tracků bylo očekávání debutu velmi vysoké (alespoň v mém případě).
"The Golden Age“ pokračuje tam, kde Woodkid se svými videoklipy skončil. Deska přináší plno krásných aranží. Kombinuje plno zajímavých hudebních nástrojů a příjemně je střídá. Od klidných klavírních podkladů se smyčci až k důrazným a temným experimentům. Woodkidův zpěv je velmi specifický, melancholická barva hlasu perfektně zapadá do orchestrální hudby. Album má jasně stanovený koncept a daleko se od něj nevzdaluje. Takto vyšperkovanou hudbu je radost poslouchat.... číst dále
Francouz Yoann Lemoine jako hudební producent režíroval videoklipy pro řadu známých jmen. Dvě videa pro Lanu Del Rey, dále třeba "Teenage Dream" pro Katy Perry či "Take Care", společnou věc Drakea a Rihanny. Začátkem roku 2011 vyměnil své jméno za pseudonym Woodkid a začal dělat hudbu. První vlaštovkou bylo EP "Iron". Stejnojmenný singl se dočkal pozitivních ohlasů, byl použit ve hře "Assassin's Creed: Revelations" a v televizním seriálu "Teen Wolf". Nechyběl ani videoklip, jehož zpracování bylo jedním slovem precizní. Rok nato vyšel druhý singl "Run Boy Run", ke kterému opět vznikl videoklip a který si stále držel svou vysoce nastavenou laťku. To přineslo své ovoce, protože jeho vizuální zpracování bylo nominováno na cenu Grammy 2013 v kategorii Nejlepší hudební videoklip. Třetím a aktuálně posledním videosinglem se stala skladba "I Love You". Hudebně nejzajímavější ze všech singlů. Po takové náloži skvělých tracků bylo očekávání debutu velmi vysoké (alespoň v mém případě).
"The Golden Age“ pokračuje tam, kde Woodkid se svými videoklipy skončil. Deska přináší plno krásných aranží. Kombinuje plno zajímavých hudebních nástrojů a příjemně je střídá. Od klidných klavírních podkladů se smyčci až k důrazným a temným experimentům. Woodkidův zpěv je velmi specifický, melancholická barva hlasu perfektně zapadá do orchestrální hudby. Album má jasně stanovený koncept a daleko se od něj nevzdaluje. Takto vyšperkovanou hudbu je radost poslouchat. Zatím to vypadá na desku roku, že? Nicméně...
Achillovou patou řemeslně skvěle odvedené práce Woodkida je pestrost skladeb. Proč je na desce čtrnáct tracků, když polovina z nich vykrádá sama sebe? Jednou zde máme pomalé skladby s výrazným klavírem, do toho pár smyčců a perkuse. Z toho se přece dají vytřískat alespoň tři lehce odlišné věci! Podruhé to jsou ty rychlejší ve stylu vynikající "Run Boy Run". Sloka - refrén - sloka - refrén - gradující pasáž - refrén. Model, který pravděpodobně nikdy neomrzí. Avšak když ho slyším už počtvrté, začíná to být pěkná nuda. Ano, občas je sice trochu obměněný, ale to nemění nic na tom, že mi jednotlivé skladby splývají do sebe. To se týká spíš těch pomalejších, kde klíčovým hudebním nástrojem je právě klavír. "Boat Song", ačkoliv zní velmi působivě a má povedenou atmosféru, silně připomíná další dvě skladby - "The Shore" a "Where I Live". "Ghost Lights" je jen pomalejší verzí "I Love You".
Dva songy "Shadows" a "Falling" jsou kompletně bez zpěvu. Konkrétně druhý jmenovaný může působit jako výplň (má jen 44 vteřin), bez které by se nahrávka zajisté obešla. Do konceptu se však hodí a při poslechu nijak neruší. Stejně tak úvodní "The Golden Age", která připraví na poslech, či naopak závěrečná "The Other Side", která desku důstojně uzavírá.
Woodkidův debut "The Golden Age" není vůbec špatný, hudba je originální, nápaditá a co se nástrojů týče, tak i bohatá. Na desce se vyskytuje několik hudebních skvostů, které lépe fungují jako samotné singly (v kombinaci s videoklipem). Největším problémem je totiž stereotyp doprovázející skoro polovinu tracků na albu.
60.00%
70.00%
70.00%
Komentáře