Stars of the Lid

Brian McBride a Adam Wiltzie se potkali na Štědrý den 1992, dohromady je dala společná záliba ve slepování zvláštních zvukových smyček, která vedla k pořadu v univerzitním rozhlasu v texaském Austinu. Z prvních pokusů nahraných na čtyřstopý magnetofon se zrodil projekt Stars Of The Lid, který debutoval v polovině 90. let nahrávkou Music for Nitrous Oxide. Pro budoucnost SOTL bylo klíčové setkání s chicagským labelem Kranky, největší kapacitou na poli současného elektronického ambientu. Jejich první nahrávka na této značce - The Balasted Orchestra z roku 1997 je silně ovlivněna Lynchovým Twin Peaks. (Zálibu v kultovním seriálu potvrzují třeba jména Ead a Nadine, které Brian McBrid dal svým kočkám.) V hudbě Stars Of The Lid je také slyšet vliv skladatele Znignewa Presisnera, Arvo Parta a samozřejmě ranného Briana Ena.

Do širšího podvědomí příznivců experimentální hudby pronikli SOTL albem z roku 2001 s názvem Tired Sounds Of Stars of the Lid. Naznačilo částečný odklon od kytarových drones směrem k širšímu spektru akustických nástrojů, hlavně piána a smyčců. Dvojalbum oslavoval odborný tisk, když se o něm psalo jako o milníku soudobého ambientu. McBride a Wiltize se rozhodli další nahrávku neuspěchat a jejich příznivci se museli obrnit trpělivostí, když čekání na And Their Refinement of the Decline trvalo celých šest let. "Přestala se mi pozdávat idea, že bychom měli každý rok natočit desku, vyjet na turné a pak zase znovu od začátku," říká McBride. Navíc se Adam Wiltzie odstěhoval do Evropy a nové album tak vznikalo na e-mailové ose Los Angeles - Brusel. Během příprav na novou desku se osobně viděli jen jednou. Na opačných zemských polokoulích každý z nich stihl ještě vlastní projekty – Adam Wiltzie realizoval s řeckou vizuální umělkyní Christinou Vantzou CD/DVD projektu Dead Texan, McBride vydal pod vlastním jménem nahrávku When The Detail Lost Its Freedom.

Stars Of The Lid And Their Refinement of the Decline vyšlo v dubnu 2007 a o jeho významu už dopředu svědčilo například to, že firma Kranky ho vydala jako svůj jubilejní stý počin. Na ambiciózní ploše dvou hodin se rozpíná osmnáct skladeb, mikroskopicky přesně realizovaných v bezmála orchestrálních aranžích. Na albu je slyšet deklamovaný pokus odklonit se od čistého ambientu a směřovat spíše k soudobé vážné hudbě. Reakce na album jsou zatím velmi příznivé a určitě se zařadí mezi nejlepší počiny letošního roku.