Cesária Évora - Nha Sentimento

Královně kapverdské morny bylo už kolem padesátky, když se její okouzlující hlas rozletěl z rodných ostrovů do celého světa s průlomovými alby Mar Azul a Miss Perfumado. Naštěstí byla Cesária Évora v následujícím dvacetiletí vydavatelsky velmi plodná, takže své fanoušky stihla zahrnout spoustou nádherných písniček s vůní Atlantiku, v nichž rozporuplné portugalské koloniální dědictví z obou jeho břehů vydalo svoje nejsladší plody. V prosinci 2011 se její životní pouť uzavřela, a tak i když stále vycházejí další kompilace i nevydané nahrávky, Nha Sentimento už zůstane její poslední studiovou kolekcí.

A nemohla se s námi rozloučit s větším leskem. V písních, z nichž většinu stejně jako na předchozím Rogamar složili Teofilo Chantre a Manuel de Novas, nečekaně převládá pozitivní náboj, rychlejší taneční skladby vysoko přečíslují táhlé balady. Samozřejmě, že ani v těch nejživějších se nejedná o nějakou bezstarostnou rozjařenost, protože už v samotné barvě Cesáriina hlasu je zakódovaná melancholie a trpká životní zkušenost. Ale i tak vyznívá album Nha Sentimento navzdory svému názvu velmi svěže a optimisticky. Ani v těch baladách tentokrát smutek tolik netíží, spíš smířlivě konejší, jak dokládá třeba píseň Fatalidade, jedna z nejkrásnějších na desce.

Hudební doprovod se ani tentokrát nepouští do žádných větších žánrových přesahů, nepočítáme-li účast smyčců Káhirského orchestru ve třech skladbách. Akustické kytary a jejich menší portugalský bratříček cavaquinho spolu s čipernými perkusemi vyšívají s přirozenou noblesou základní vzory, a k nim přidávají své ornamenty akordeon, piano, saxofon nebo housle. Tím se pak jako tmelící stružka lehce nahořklého, kouřově zbarveného medu vine zpěv Cesárie v mazlivé kapverdské portugalštině. Naživo už nezazní, její alba nám ho ale uchovala aspoň zprostředkovaně. A Nha Sentimento patří k těm nejlepším.