Ve Fat White Family se vystřídala už řada hráčů. S jejich seznamem vás nebudeme obtěžovat, jelikož je poměrně dlouhý - hra na škatulata by snad vydala na samotný seriál. Nyní nám Lias Saoudi a jeho bratr Nathan se svými současnými parťáky předkládají novinku "Forgiveness Is Yours", následovnici neméně zdařilé "Serfs Up!" z roku 2019. Na té však současná sestava šla přece jen o něco punkovějším směrem, o čemž vypovídají i názvy některých skladeb - například "Vagina Dentata". Do minulosti ale ale vydejme někdy jindy.
Nebyli by to tlusťoši, kdyby se nepustili do kontroverzních témat, osobních zpovědí, nedbalého chaosu a rozmanitých zvukových krajin. Frontman Lias Saoudi nepatří ke zpěvákům, kterým jde o punkovost za každou cenu. Naopak, jeho poezie má kouzlo, které by si mohl zamilovat nejen Iggy Pop, ale dokonce i sám Shakespeare.
Svůj tvůrčí talent dokazuje hned otvírákem "The Archivist", který napsal s Nickem Hartem. Nejedná se ani tak o písničku jako spíš o prolog, který připomíná úvod do hororového filmu. Pasáž "Na nádherně zapomenutém rohu ulice se předvádí divoký pes, plastové kartičky se mazlí, tekutina mění ruce a síla bílých prášků mě nutí sednout si, zůstat, šmátrat a omlouvat se" navíc zní docela surrealisticky.
Podobným dojmem působí i kompozice "John Lennon", v níž se střídají prvky psychedelie, country i jižanského rocku. Syntezátory pak dávají songu úplně jiný rozměr. Opačným směrem se deska ubírá v... číst dále
Ve Fat White Family se vystřídala už řada hráčů. S jejich seznamem vás nebudeme obtěžovat, jelikož je poměrně dlouhý - hra na škatulata by snad vydala na samotný seriál. Nyní nám Lias Saoudi a jeho bratr Nathan se svými současnými parťáky předkládají novinku "Forgiveness Is Yours", následovnici neméně zdařilé "Serfs Up!" z roku 2019. Na té však současná sestava šla přece jen o něco punkovějším směrem, o čemž vypovídají i názvy některých skladeb - například "Vagina Dentata". Do minulosti ale ale vydejme někdy jindy.
Nebyli by to tlusťoši, kdyby se nepustili do kontroverzních témat, osobních zpovědí, nedbalého chaosu a rozmanitých zvukových krajin. Frontman Lias Saoudi nepatří ke zpěvákům, kterým jde o punkovost za každou cenu. Naopak, jeho poezie má kouzlo, které by si mohl zamilovat nejen Iggy Pop, ale dokonce i sám Shakespeare.
Svůj tvůrčí talent dokazuje hned otvírákem "The Archivist", který napsal s Nickem Hartem. Nejedná se ani tak o písničku jako spíš o prolog, který připomíná úvod do hororového filmu. Pasáž "Na nádherně zapomenutém rohu ulice se předvádí divoký pes, plastové kartičky se mazlí, tekutina mění ruce a síla bílých prášků mě nutí sednout si, zůstat, šmátrat a omlouvat se" navíc zní docela surrealisticky.
Podobným dojmem působí i kompozice "John Lennon", v níž se střídají prvky psychedelie, country i jižanského rocku. Syntezátory pak dávají songu úplně jiný rozměr. Opačným směrem se deska ubírá v "Bullet of Dignity", kde se posluchač možná sám sebe zeptá, jestli neposlouchá Kasabian.
K Fat White Family neodmyslitelně patří i zvukové experimenty. A partičce se to docela vyplácí. Bez toho by zřejmě zapadla do společnosti menších, tuctovějších indie kapel, na které po sundání sluchátek snadno zapomenete. Což by byla škoda, protože bratří Saoudiovi toho mají docela dost co říct.
"Today You Become Man" můžeme nazvat jako dost možná doposud nejupřímnější a nejsrdceryvnější zpověď FWF. Ne, song nepojednává o tom, jak si jeden z bratrů poprvé vrznul, ale o Tamlanovi Saoudim a jeho nedobrovolné obřízce, kterou mu bez narkózy provedli v alžírských horách. Divoká písnička balancuje na hranici rapu a v závěru eskaluje hororovým echem. Snad jde o tečku za noční můrou, která se pro Tamlana stala skutečností.
Track "Religion for One" pro změnu nápadně připomíná baladu od Blur. Orchestrální skladbu, která představuje další z temných Liasových vzpomínek, skupina doprovodila černobílým videoklipem, jenž diváky přenese do éry francouzských prokletých básníků. Režisér Michael William West si dal na klipu dost záležet, snad proto nezůstane u jediné spolupráce.
Šestičlenná formace se po celou stopáž novinky snaží být nejen autentická, ale svým způsobem stále i excentrická. Geniálně osobitý projev a sklony k (polo)šílenostem se znovu objevují na "What's That You Say", v níž se mísí nejen rozvrzané riffy, ale i ženské vokály, syntezátory a nespočet dalších zvuků. Od těch ale sestava upouští v poslední písni "You Can't Force It" s jazzovým až barokním odérem. Mozart, který mimo jiné proslul svým smyslem pro humor, by si tuhle písničku určitě zamiloval.
Fat White Family i tentokrát předvádějí krasojízdu napříč žánry, aby vytvořili celek, který každého fanouška vezme na adrenalinové dobrodružství. Písně soustředěné kolem témat jako upřímnost a přežití také tentokrát vynikají nápaditostí. Pokud byste se ptali, do kterého žánru máte "Forgiveness Is Yours" zařadit, odpověď zní: do každého a zároveň do žádného.
Komentáře