Karolína Kamberská - Říkadla a křikadla

"Říkadla a křikadla" je druhá sólovka Karolíny Kamberské. Po loňské vynikající desce "Hořkosladce" se tato zpěvačka (dříve tvůrčí polovina dua Sestry Steinovy) vydala naproti dětským posluchačům. Výsledkem je opět výborné album, z nějž víc než odjinud cítíte pohodu, radost, příjemné souznění a prolnutí dětského pohledu na každodenní život s pohledem dospělým.

Karolína Kamberská se nebojí spojovat svět dětí se světem dospělých, atmosféru říkadel z ladovské krajiny s dnešními reáliemi. A i když by se mohlo zdát, že skloubením takových různorodých světů může dojít k výslednému nesourodému celku, tady to, pro někoho možná překvapivě, funguje. "Říkadla a křikadla" jsou přirozená, voní po venkovském statku obývaném spokojenými zvířaty, šťastnými dětmi, prostě harmonickou rodinou, která nemá problém s tím, že topí nejen dřevem, ale někdy i mobily.

Deska je primárně směrovaná na dětského posluchače, ale snad v každé písničce najdete i druhé plány, které jsou určené dospělým. A to je zatraceně dobře, díky tomu není album odsouzené jen k několika málo poslechům rodičů. Pokud si ho vaše dítě oblíbí, vám jen tak nezačne lézt na nervy. K "Říkadlům a křikadlům" se může a bude ráda a dobrovolně vracet celá rodina. Příkladem je třeba jemná ukolébavka "Spinkej", gradující nádhernou pointou: "Až ty kotě zavřeš očka / stane se z tvý mámy divoká kočka / proletí svět na ohnivý drožce / a potom se stočí na lenošce".

Kamberská je znamenitá pozorovatelka okolí a nápaditá vypravěčka. V dětech vidí malé skřítky, strašidýlka, zlobidýlka. Umí se kolem sebe dívat právě jejich očima, zároveň ale bezvadně zvládá ze svého dospělého pohledu třeba prorokovat budoucnost začínajícímu kytaristovi. Tak aby to pochopil i on, tak abyste si písničku oblíbili i vy. Člověk vzpomíná na své první neumělé hrábnutí do strun, užívá si stejné krůčky vlastních dětí. A dochází k obrovskému vzájemnému souznění a pochopení.

Karolína Kamberská o psaní písniček, co fungují na děti i dospělé

Těžké to nebylo vůbec, jenom jsem trochu popustila uzdu sebekontrole a začala si hrát. Na koncertech ráda sleduju, jak písničky působí na různé generace. Batoleti stačí rytmus a zajímavé zvuky, školák se baví vtípky a rodiče vnímají takové to pomrkávání mezi námi, třeba když přirovnám mouchu k důstojné paní z finančáku. Když si pak povídám s lidmi po koncertě, obvykle se shodneme, že i my dospělí jsme jen takové přerostlé děti. Jsme rádi, když se můžeme na chvíli vrátit do toho veselého světa, ve kterém se dá nezřízeně řádit.

Těžko byste hledali lepší interpretku pro písničky určené dětem. Hlas Karolíny Kamberské doslova sálá teplotou lásky a porozumění, zrcadlí se v něm obrovská dávka naděje, povzbuzení a příjemné dětské naivity. Písničkářka Kamberská není jen nějaká zpěvačka. Dětem je větší kamarádkou, osobou, které lze bezmezně důvěřovat. Navíc se povedlo i velmi čistě, křehce a vlastně příjemně stroze zaranžovat hudební doprovod. A tak, prakticky jen za doprovodu Honzy Ponocného, Davida Landštofa a Čilých papriček (dcery muzikantů) vzniká ten těžko popsatelný pocit svěží radosti. Ta deska září, hřeje a je i pořádně hravá.

A když si na závěr poslechnete jednu z nejkrásnějších vánočních písniček, bonusovou (protože už byla i na předchozím albu) "Naději", která doslova přetéká nadějí ve všech možných formách, aniž by byla patetická, nebo nezdravě setimentální (pokud jste se navíc jako já narodili 25. prosince a při narození vlastních dětí dojeli do plné porodnice, která už nové maminky nechtěla přijímat, můžete si tu najít i svůj osobní rozměr), budete nabití novou zdravou chutí do života. Je fajn si uvědomit, že "co je dneska beznadějný / to nebude zejtra stejný / stačí hlavu v oblacích / a srdce neochvějný".