Peter Doherty je umělec každým coulem. Zatímco v minulosti platil za jednoho z největších rockových rebelů, dnes se může bez problému zařadit k nejvšestrannějším, nejpoetičtějším a nejpřirozenějším muzikantům své doby. Interpret nikdy neměl potřebu si na něco hrát a to platí dodnes. Až na ty drogy, kterých se vzdal.
Už před nějakým časem se hudebník se svou milou přestěhoval do Normandie, kde si užívá sýrů, dobré pálenky a hudby. A tamní prostředí mu bezesporu svědčí. Dá se říci, že Peter našel ztracenou rovnováhu a ze své minulosti se poučil. Všechny zážitky a zkušenosti promítl do desky "Felt Better Alive", která někoho zaskočí svou stopáží. Album čítající celkem jedenáct písní totiž netrvá ani půl hodiny. Není to přece jen málo?
Ve srovnání s neméně povedenou studiovkou "The Fantasy Life of Poetry & Crime" z roku 2022 se "Felt Better Alive" zdá přece jen o dost osobnější. Stačí se podívat na názvy skladeb, které působí jako pojmenování kapitol v knize. Že by důkaz autorova tvůrčího génia a jeho jedinečného vyprávění příběhů?
Umělec, který často balancoval na hranici mezi genialitou a sebedestrukcí, se už od úvodní písně "Calvados" noří do intimní a akusticky laděné zvukové krajiny prostoupené příjemnou nostalgií a upřímností. Doherty se nesnaží recyklovat zvuk The Libertines, ale spíše brouzdá ve vodách folku a jemného britpopu. Skladba "Stade Océan" je o poznání rockovější než předchozí "Pot Of... číst dále
Peter Doherty je umělec každým coulem. Zatímco v minulosti platil za jednoho z největších rockových rebelů, dnes se může bez problému zařadit k nejvšestrannějším, nejpoetičtějším a nejpřirozenějším muzikantům své doby. Interpret nikdy neměl potřebu si na něco hrát a to platí dodnes. Až na ty drogy, kterých se vzdal.
Už před nějakým časem se hudebník se svou milou přestěhoval do Normandie, kde si užívá sýrů, dobré pálenky a hudby. A tamní prostředí mu bezesporu svědčí. Dá se říci, že Peter našel ztracenou rovnováhu a ze své minulosti se poučil. Všechny zážitky a zkušenosti promítl do desky "Felt Better Alive", která někoho zaskočí svou stopáží. Album čítající celkem jedenáct písní totiž netrvá ani půl hodiny. Není to přece jen málo?
Ve srovnání s neméně povedenou studiovkou "The Fantasy Life of Poetry & Crime" z roku 2022 se "Felt Better Alive" zdá přece jen o dost osobnější. Stačí se podívat na názvy skladeb, které působí jako pojmenování kapitol v knize. Že by důkaz autorova tvůrčího génia a jeho jedinečného vyprávění příběhů?
Umělec, který často balancoval na hranici mezi genialitou a sebedestrukcí, se už od úvodní písně "Calvados" noří do intimní a akusticky laděné zvukové krajiny prostoupené příjemnou nostalgií a upřímností. Doherty se nesnaží recyklovat zvuk The Libertines, ale spíše brouzdá ve vodách folku a jemného britpopu. Skladba "Stade Océan" je o poznání rockovější než předchozí "Pot Of Gold" a až teatrální "The Day The Baron Died".
I když se jedná o poměrně krátké dílo, jeho introspektivní texty působí jako útržky z deníku z dob, kdy interpret sváděl boj se světem a sám se sebou. Už dávno není tím, kdo smysl života hledal v alkoholu a drogách, ale nyní jej objevuje v každodennosti, přírodě a lásce. A pozadu nezůstávají ani hravé melodie, jako tomu je v "Out Of Tune Balloon" nebo "Ed Belly" či rockově laděném duetu s drze zpívající irskou zpěvačkou Lisou O’Neill v "Poca Mahoney‘s".
Síla desky spočívá v lehkosti, hravosti a upřímnosti - ve stejném duchu se nese i závěrečná "Empty Room". Nyní zpátky k otázce: Není necelá půlhodinová stopáž málo? Rozhodně ne. V případě nahrávky "Felt Better Alive" by naopak nataženost přišla spíš na škodu. Peter Doherty se totiž nesnaží o to, aby se jeho skladby objevily na předních příčkách hitparád, ale aby skutečně oslovily a vryly se svými příběhy do paměti. I z tohoto důvodu nejde o album pro každého posluchače.
Zapomeňte proto na počin na jeden poslech, "Felt Better Alive" musí uzrát stejně jako... stejně jako Calvados.
Komentáře