Sinéad O'Connor - Throw Down Your Arms

Skutečnost, že tahle bytostně irská písničkářka natočila stylově téměř čisté reggae album, vlastně nebylo takovým překvapením jak by se na první pohled zdálo. Svou láskou k jamajské hudbě (a v neposlední řadě i k jejímu duchovnímu rozměru) se Sinéad O'Connor nijak netajila a na posledních deskách jí několikrát i zhmotnila v konkrétních nahrávkách. Album plné coververzí klasických reggae songů je tedy spíš logickým vyústěním těchto tendencí.

A nedopadlo to vůbec špatně, i když fanoušci zpěvačky by jistě radši uvítali autorský materiál a rasta národ má své vlastní hrdiny, čímž se cílová skupina povážlivě scvrkává. O to, aby nahrávka správně po jamajsku dýchala a pohupovala se, měla Sinéad postaráno už angažováním slavné rytmické dvojice Sly and Robbie, jejichž souhru je opravdu radost poslouchat. Zpěvačka se do ní vkládá s dostatečnou pokorou, bez rebelantských exhibicí, a tak ačkoli její styl zpěvu je typickým reggae kánonům dost vzdálený, nevzniká žádný kočkopes, ale relativně soudržný tvar. Někdy se samozřejmě Sinéad neubrání kazatelskému tónu, ale to je do jisté míry problém i samotného žánru.

Autorem podstatné části repertoáru je klasik známý pod jménem<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=39730"> Burning Spear</a>, z jehož písní zaujmou především Marcus Garvey a titulní Throw Down Your Arms. Přesto nahrávka ze začátku působí trochu chudokrevně a až příliš krotce. Pohodovost tady má nebezpečně blízko k nevýraznosti. Větší jiskření nastává ve druhé polovině alba, kde přibývá chytlavějších melodií v podobě písní<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=48732"> Vampire</a>, Downpressor Man (výtečná verze skladby Petera Toshe, v níž se Sinéad přeci jen uchýlí i k expresivnějším polohám) a akustické Untold Stories. V závěru pak dojde i na Boba Marleyho a jeho War.

Deska Throw Down Your Arms je určitě spíš splněním zpěvaččina snu a její poctou jamajské hudební tradici než nějakým přelomovým počinem. Myslím si ale, že takové ambice ani neměla. Posluchače z obou táborů do jednoho houfu sice patrně nenažene, ale pokud z nich k této nahrávce některý zabloudí, předpokládám, že se na ní mračit nebude.