New Model Army - No Rest for the Wicked

Poměrně záhy, už se svým druhým albem No Rest for the Wicked, opustili New Model Army exkluzivní společnost, jakou v té době představovala síť nezávislých britských labelů, a uchýlili se pod křídla vydavatelského kolosu EMI. Tento krok se pro ně naštěstí nestal branou ke kompromisům, kapela naopak svůj projev ještě přiostřila, jak co do zvukové průraznosti, tak i co do ideové náplně. Trojice Justin Sullivan, Stuart Morrow a Robert Heaton dopilovala svůj rukopis do osobitého tvaru, který nezapře inspirační vlivy punku, post-punku i folku a přece je okamžitě snadno odlišitelný od jejich generačních souputníků.

K post-punkové estetice odkazuje výrazná role baskytary, která hraje s kytarou přinejmenším rovnocennou partii. V mixu je charakteristicky zvýrazněná, ale místo spřádání pochmurných gotických stínoher nebo hookovských melodických vyhrávek žene písně nesmlouvavě vpřed s punkovým drajvem. Justin Sullivan s kytarou spíš jen v různé míře vyplňuje prostor stanovený rytmikou. O to víc se ale s upřímnou vervou a přiměřenou dávkou patosu pokládá do zpěvu, který svou naléhavostí i citem pro nepřešlechtěné melodie obohacuje výraz kapely o folkovou sdělnost.

Sullivanovi můžeme bez výhrad věřit, že pouze neplní domácí úkol z angažovanosti, ale že problémy, o nichž zpívá, ho skutečně tíží na duši. Soudobou realitu Velké Británie komentuje přímočaře, bez přebujelých metafor a myšlenkových oklik, zároveň ale bez klišé nebo pohodlných zkratek, srozumitelně a výstižně. I když reaguje na konkrétní nešvary, jeho sdělení zůstává nadčasové. Jak děsivě aktuální je v březnu 2022 například hned úvodní píseň Frightened o tom, jak se necháváme svazovat strachem a pohodlností ve chvíli, kdy bychom se nebezpečí měli stavět čelem. V písni Drag It Down jako by zase Sullivan předjímal současná dilemata spojená s fenoménem cancel culture a ani zamyšlení nad zakořeněnou nevraživostí mezi různými sociálními skupinami ve skladbě Better Than Them neztrácí nic ze své aktuálnosti.

Brilantním spojováním konkrétního s obecným dosahují New Model Army toho, že platnost jejich protestsongů nepadá s koncem jedné epochy ani s obzorem jedné sociální bubliny. Zároveň to bohužel znamená, že zůstáváme nepoučitelní a boj proti zlořádům světa se rovná sisyfovskému pachtění. Britská trojice počítá i s takovým pocitem marnosti, když se ve skladbě No Rest ptá po příčině toho všeho utrpení a uvědomuje si, že vyhlídka na odpověď je mizivá. Přesto zas a znova zvedá svůj balvan a drápe se s ním vzhůru, aby nám ostatním poskytla aspoň přechodnou úlevu a vědomí, že v tom nejsme sami.